Změna grafického stylu

Asi to známe všichni: navrhujete hru, staráte se asi o milion věcí, a do toho děláte ještě něco vyloženě uchopitelného. V mém případě malujete grafiku. Takže vedle návrhu herních prvků, příběhu a úrovní ještě kreslíte. V zachvácení činností ale nedovede odhlédnout, a tak sice cosi vzniká, ale po čase, když se dostaví kýžený obraz, vidíte, že to není ono. Vzalo to přitom průběžně docela dost volného času.

Je to skutečně kouzelný moment tohle ponoření se do činnosti takovým způsobem, že pro píli člověk nevidí. A ještě kouzelnější, byť také velmi hořké, je zjištění, že všechno, co se nakreslilo, se může smazat. Všechno, co člověk namaloval, je pryč. Návrh oblečení sice zůstat může, ale celá věc se musí překreslit a udělat jinak. Tedy nezůstane víc, než právě ta myšlenková a ideová činnost spojená s tvůrčím procesem – víte, že tam budou lekníny, kameny, že budou zhruba tak a tak veliké, ale celá ta podoba bude úplně jinde.

Před předěláním

Nejzákladnější rychlý návrh

Je to poněkud frustrující. Přesto také osvěžující, pokud se povede, tak jako se to, zdá se, podařilo mně, nový styl odlehčit a uvolnit ze svázanosti a jakési neživé bezvýraznosti a průměrnosti.

Ještě jiná grafika před předěláním.

Některé části herní grafiky prvního prostředí před předěláním.

V zásadě se mi zdá, že to, co dělá dílo opravdovým dílem, to snad ani nejsou samotné momenty tvorby, ale právě takovéhle momenty „destrukce“. Ta chvíle, kdy člověk odhlédne a s těžkým srdcem musí sám sobě říct: „Tohle je na houby, to musí pryč.“ Jako kdyby právě tohle byla chvíle, která rozhoduje o vyváženosti a detailnosti hry: ne mrkající oči, ne realistické stíny, ale právě povšechný pohled nestranného pozorovatele. Až ten dovolí odhlédnout od zbytečností a podívat se na věc tak, jak to uvidí hráč. Vidět věc vcelku namísto ponoření se do bezedných hlubin detailů, kde je vždycky co opravit a dodělat. Výslednou práci jisto jistě nedělají pouze produkty práce, ale také škrtání, mazání a předělávání, a tyto možná více, než to prvé.

Stejně mě to štve. 😀