Živé stíny – výsledek
Představy a skutečnost se vždy liší. Moje původní představa, co s konceptem hry, byla docela košatá, nedařilo se mi to ale pojmout úplně podle svých představ. Nakonec jsem ustoupil, a z konceptu využil jen nejzákladnější princip – postava se světlem, a hledání kompromisu mezi tím vidět, a nebýt viděn.
Jedná se o jednoduchou minihru, nebo spíš herní koncept do Vývojářské soutěže pozdního léta. Hra není ozvučená, příběh jsem nakonec došvihl na poslední chvíli tak, aby aspoň trochu seděl. To podstatné, co bych rád aby ve hře bylo aspoň trochu, je tísnivá atmosféra, kdy se hráč bojí trochu oroštovat světlo, aby ho něco nesežralo nebo nešlápl do želez; přitom si ale potřebuje rozsvítit, protože by jinak mohl přehlédnout nějaký prvek, bez kterého by se nedostal dál (klíč, checkpoit – brambor x).
Jak moc jsem se nakonec od původní představy odchýlil posuďte sami….
Pro brambory do sklepa
Hra je o strašidelné cestě do sklepa pro brambory. Sklep je totiž plný nějakých potvor (opravdu jsou to jenom potkani? 😉 ), a též sklopců na potkany. Klíče od dveří mezi sklepními místnostmi jsou též různě poztrácené, hráč je musí všechny najít, a nenechat se u toho sežrat. A nezapomenout ani jeden brambor, jinak misi nesplníte!
Ovládání
pohyb šipkami
regulace světla A/Y
link ke stažení https://dl.dropboxusercontent.com/u/14402706/hounted_house.exe
skrýn http://ikkju.chytrak.cz/brambory.PNG
odkrytá mapa (fialová klíč, červená past, modrá potvora, černá rozsvěceč (to je spíš takový fórek, nepředpokládám že ho sebral někdo víc jak 1x) a brambor)
-
By: Ikkju
Notorický vývojář, vášnivý babetista a občasný zahrádkář, čtenář science fiction a hráč indie her. GM veterán.
-
-
Lovci a sběrači – techdemo
ASCII grafika
Sraz Praha – připomenutí
Srázek Krevety v Praze
20 komentářů
Je to víc cthulhovaté než běhání Londýnem 🙂 Skoro bych řekl, že by stálo za to, slepit je dohromady a udělat z toho cosi tučného, třeba Rpg xD. Tohle jen o škrábání, ale mohl by být i voňavý bramboráček. Nicméně se zdá, že je tam méně klíčů než dveří, takže se lze v poslední chvíli (4 brambory) neodseknutelně kysnout. Dost mi tam chybí nějáké zvuky, jejich absence dosti umenšuje atmosféru. Zase, vrhání stínu potvorami je efektní a myšlenka probouzení pomocí světla je vyloženě super. Lákání do pastí je rovněž zajímavější než bojování. Chybí tomu ten pocit ohrožení, potřebovalo by to ozvučit a možná i přidat popisy prostředí, které by navodily atmosféru. Vzhledem k tahovému systému si to přímo říká o slovní popis každého kroku „Železo pokryté zvlhlou rzí se vzpouzí ve tvých zkřehlých prstech. Ozývá se cvaknutí a past jako květina z pekel číhá na svou kořist“. xD
Dík za zahrání a hlavně za zpětnou vazbu!
Přísahámbůh že jsem ten poslední klíč chtěl přidat :D, ale deset minut do odevzdání jsem si skočil na rychlý cíčko, a .. asi na to zapomněl x)
Spojit by ty náměty určitě šly, stejně tenhle koncept vzniknul z kódu cthulhu, ikdyž tam jenom indikoval odkud je postava vidět. Jenom na první nástřel mě napadá, že hráč by se postupně rozsvěcel víc a víc úměrně svojí síle, čímž by lákal potvory z větší plochy. Anebo by naopak zhasínal, slabý zloděj by se stejnou cestou nenápadně prosmýknul.
Případně s tvojí pochvalou nepřímé akce mě napadá, že by to šlo hodit směrem k (snad) vtipnému námětu odmítání odpovědnosti (já tam tu past položil, ale ten pitomec do ní fakt šlápnul sám :o), a naopak přímí, ale lehce nedovtipní hrdinové by si osobní akcí špinili ruce a přidělávali další práci x)
Na zvuk už jsem přiznám rezignoval, v databázi gm8 jsou zvuky tak pitomé, že mi přijde příjemnější ticho.. budu muset oprášit svojí registraci na freesoundu…
Jinak předchozí hra mi šla téměř ve stylu hesla že doba vývoje nesmí o moc přesáhnout dohu hraní x), u tohohle námětu jsem se natrápil docela dost, než jsem našel aspoň nějaký východisko… asi jsem to ze začátku moc překombinoval…
Tak poslušně hlásím, že jsem hru dohrál. 🙂 Mám opačný problém než Zitron. Mám o dva klíče navíc.
Je to soutěžní hra, takže nevím, nakolik má smysl věnovat se nedostatkům, u kterých je zřejmé, že na ně asi nebyl čas, takže co tu napíšu, to bude asi všechno spíš takovéto: „Co by bylo, kdyby z toho mohla být opravdu velká hra“ Například ke zvuku. Přiznám se, že jsem několikrát marně zapínal reproduktory s představou, že něco uslyším.
Hru jsem dohrál až asi na dvacátý pokus – nevím, počítal jsem to přesně. V druhé části hry mě většinou něco dostalo, když jsem to příliš prohlížel, ačkoliv jsem si byl prakticky jistý, že tam další dveře nebudou.
Zažil jsem i několik „infarktů“, když jsem hodně zhasl lucernu, abych se proplížil kolem a špatně jsem si zapamatoval, kde skončím a rožnul to hned vedle potvory. To se mi v té hře jeví jako jistá smrt. V podstatě téměř vždycky, když se příšera probudí, znamená to smrt – jakmile je v jedné rovině s postavou, jde pořád za ní a nedá se obejít past, aby do ní zapadla. Vnímal jsem to zprvu jako svojí chybu, ale po četném opakování mi to přišlo jako chyba hry. 😀
První odehrání mělo atmosféru skvělou, člověk vážil každý krok, ale s opakováním ji ubývalo, až jsem se při poslední hře vůbec nebál. Myslím, že na vině je málo herního obsahu, který by hráč konzumoval. Všichni nepřátelé jsou stejní, přitom potkat něco většího se třemi očičky by byl naprosto pekelný zážitek. 😀 Nebo jen něco, co třeba na světlo reaguje jinak než stylem čím blíž, tím víc vzhůru – třeba tak, že by vnímal světlo jen z jednoho směru – člověk jde zezadu a nic, vypadá to jako objekt, pak najednou šup za rok a očičko, druhé, třetí. Další osvěžení by mohlo být v zasazení do děje. Jako mechanika stačí sběr, ale sběr kusu tajuplného deníku doktora XY, který záhadně zmizel je zajímavější… navíc by si tam hráč mohl něco přečíst, zjistil by, co se děje. A kapitolou samo pro sebe by bylo pak i zpracování herního prostředí tak, aby mělo smysl v něm bloudit a pátrat – klidně čistě ze zvědavosti, ale dalo by se to i nějak začlenit.
Líbí se mi Zitronova zmínka o slovním popisu. Ale ocenil bych to z hráčského pohledu jen při vstupu do místnosti, při konfliktu s potvorou (každá by musela mít svoje hlášky, aby se to neopakovalo) nebo s něčím jinak důležitým. A stylově bych to viděl méně poetické.
Na závěr ještě screen. V podstatě je tam podle mě vidět, že jsem sice hru dohrál, ale ven bych se nedostal, protože příšera po mně šla.
To já zas do pastí nachytal všechny potvory ve hře. Chce to jen, uvědomit si, že se pohybují v pravém úhlu a když jsou v rovině s pastí, tak prostě ustupuješ dokud tam bídně nezdechnou, pohoda. 🙂 Taky platí že je lepší lucernu rozsvítit úplně, tím dostaneš od potvor odstup a čas k manévrování, navíc pokud je daleko, tak tě při ztlumení přestává následovat a opět usne! Proč méně poetické a jen při vstupu? Ničemu to nepřekáží, tedy počítám se zvláštním oknem nebo řádkem na obrazovce, nemělo by jít o vyskakující panel, který se potvrzuje.
Dal jsem to na druhý pokus, takže mám pravdu. xD
Já mluvím o situaci, kdy je potvora kousek od tebe (hned vedle nebo políčko od tebe) nebo jich na tebe jde při silném rozsvícení víc. Prostě se mi nedařilo účinně bránit a po dvou pokusech jsem to zkoušet přestal a radši dával pozor. Samozřejmě že zneškodnit se při promyšlení dají, o tom žádná. 🙂
Pokud jde o texty, budou podle mě s každým krokem nudnější a stejnější, takže hráč už nebude číst vůbec nic. Zároveň to ruší tok hry. Kroky jdou tady půlku času tak rychle, že upřímná snaha všechno přečíst by podle mě hráče po chvíli otrávila. A pokud se počítá s tím, že to hráč číst nemusí a že mu to nic moc nedá, je to k ničemu a nemá to ve hře opodstatnění.
Proč méně barvité? To je samozřejmě spíš věc osobního dojmu, ale uvedený příklad na mě působil při zasazení k téhle hře zhruba jako text z horší fantasy/sci-fi//mysteriozní knihy, která se snaží o složitý a barvitý jazyk za každou cenu. Kdybych to měl zhodnotit kladně, pak například „květina z pekel“ se mi jako obraz opravdu líbí, ale nepůsobí to na mě ani strašidelně, ani tísnivě a pro hru v jakémsi podzemí ani atmosféricky. V daném zasazení je to pro mě komické. Surové a stručné mechanismy hry se bijí s její formou. Nefunguje to. Nerozvíjí se to vzájemně.
Navíc je to jako nošení dříví do lesa: hráči jen zajímavou formou popíšeš to, co už ví (krom zkřehlosti prstů). V Bastionu, kde se děje cosi podobného, co jsem stíhal vnímat texty, slovní popis většinou zahrnuje něco, co hráč vědět a vidět nemůže – například historii toho místa, vysvětlení toho, co se přesně děje, kam hráč jde atp. – pokud sklouzne k něčemu konkrétnímu, je to významnější událost. Hráč najde zbraň, umře, potká důležitou postavu. Přesto to nikdy nejde až k tomu, že by se ozvalo něco v duchu: „Kid našel kladivo tak velkolepé, že by se za něj nestyděl ani sám Thor,“ to hráč vidí. Zrovna v tomhle případě zazní něco, z čeho člověk zjistí, že jeho postava je jakýsi zkušený bojovník a co cítí. „Finds his lifelong friend just lying in a room.“ a po sebrání: „Well that´s a touching reunion.“
Přišlo by mi to tak poeticky popisné a měnící se v každém tahu funkční v textové hře, ale tady to vnímám jako rozvíjení detailů v situaci, kdy na to nikdo není zvědavý, chce udělat krok dál, protože chodba je prázdná. V textovce to funguje hlavně proto, že se pohybuješ od jedné zajímavé věci ke druhé, to tady nefunguje. Musel bys podstatně zvětšit políčka a zmenšit místnosti, tím také úplně porušit mechanismus světla. Nebo nechat hráče hýbat o větší vzdálenost za tah. Přijde mi to jako zbytečná složitost v systému, který funguje, když to jde vyřešit jednoduše tím, že popis přijde jenom tam, kde to má smysl. Z psychologického hlediska navíc lidé budou číst texty déle, když budou přicházet v nepravidelných intervalech a v různých situacích (ne vždy při určitém vstupním příkazu – např. otevření nové místnosti).
Ale jak říkám, zrovna zhodnocení stylu je věc vkusu a názoru. Mně se to k téhle hře a v téhle podobě, která plyne z příkladu, nehodí. A samozřejmě se můžu plést. Mohla by to být hra oceňovaná za to, že někdo dovedl spojit tisíc dlažebních kostek a rozsvěcení s tak brilantním a neopakujícím se popisem, že by pomalu založil subžánr textových her. Klidně to možné je a rozhodně to nemyslím ironicky. Jen já si to představit nedovedu.
Jj, potvora na dosah ruky je skoro jasná smrt, jenom si nejsem jistý, jestli roh někde nehází chybně stín, to by ho možná mohlo zachránit… Maximální rozsvícení je výborná strategie, prostě si světlem přitáhnout potvoru na velkou dálku, a pak si jí povodit dle potřenby.
Uznávám že hra je na delší hraní moc řiďoučká, taky mi šly první místnosti od ruky, poslední už jsem jenom vyplnil něčím…
Zkusím upnout odkrytou mapu, zatím mám jenom tři hráče tak si je musím hýčkat x)
Jindřichu, asi jsem tě zmátl. Nemyslel jsem každé šlápnutí, ale každou akci (past, klíč, probuzení, zhasnutí etc.), případně vstup do místnosti (sudy s vínem, zatuchlý vzduch, kape voda). Když je hra dělená na tahy, ani mě nenapadlo počítat s jiným chápáním, co je krok (krok hráče a krok hráčovy postavy). Nerozumím jak souvisí mechanismy s formou skrze „surovost“ zpracování. Svou formou na mě hra tísnivě (vlastně vůbec) nepůsobí právě díky absenci jakéhokoliv popisu, který by provokoval moji představivost a zároveň mě stručné technické popisy nudí. Navíc nemám potřebu bránit se humoru, rovněž si myslím, že děsit hráče, má především nebezpečí ve hře samotné a nikoliv hlavně prezentace (takže mi to nepříjde). Jestli je to tak zlé, ani nechtěj vědět jaké texty jsou ve Šrototechně, ta hra tě dočista zabije a tvou duši raní na věky. xD
Potvora stojící pole od vás není jistá smrt. Lze získat náskok až dvě pole, stiskem dvou kláves zároveň při úprku a navíc lze potvoru zaseknout o roh sloupu a na druhé straně stačí ztlumit světlo a odejít. To chce tipy pro hráče, spolu s popisem ovládání 🙂 Jinak díky tlumení a žhavení světla lze potvory lákat i z místa, třeba v rohu. Lze jednorázově prozkoumat jejich polohu, rozsvěcíte a po spatření čárky bělma se zase zatemníte.
Pravda, úkrok stranou je bug nebo spíš nedodělávka ještě z původního konceptu…
Možná by nebylo od věci to tam nechat a nakódit omezení, kdy potvora ve vzdálenosti větší než jedno pole vyrovná pozici s hráčem, tak o dvě pole od něj (právě stiskem dvou šipek v úhlopříčném postavení vůči hráči). Tím by to šlo použít pouze pro únik z bezprostřední blízkosti, ale nebylo by to samospásné. Šlo by to popsat jako rychlý úskok nebo kotoul, který potvoru překvapí a proto zpočátku nereaguje.
Hra je tahová a každé stisknutí klávesy je jeden tah, tj. i jeden krok hráčovy postavy tvoří jeden tah. „Ani mě nenapadlo počítat s jiným chápáním.“ Už si rozumíme, takže klid.
O technických popisech jsem nemluvil, aneb ne-poetické tvým způsobem nerovná se technické.
Hráče má děsit především nebezpečí ve hře, to je jasné, ale doprovodný text by tomu neměl překážet. K různým hrám se hodí různé texty, takže co je tu podle mě mimo, může být ve Šrototechně parádní.
Celkově to vnímám tak, že bys hru vedl jiným směrem a že máš jiný přístup k hernímu designu. Dál to tedy nemá smysl pitvat.
Stejně v tom nevidím lítou při, takže v pohodě. 😉
Litá pře ne. 🙂 Spíš že je to skutečně věc přístupu a nemá moc smysl se tu snažit jednoho nebo druhého v některých věcech přesvědčovat. 🙂 Dovedu si představit dobrou hru podle tvých představ i podle svých. Jen tvůj postup pro mě není intuitivní, neumím to tak. Dělám to jinak.
Celkově mi to přijde jako klad, když se na jednom místě sejde více lidí, kteří k tématice přistupují odlišně.
Věz, že co vypadá jako přesvědčování, je snaha o pořízení jakési turistické mapy vašich duševních pochodů. Jde mi pouze o podrobný popis pamětihodností které bych jako sám vlk v poli, minul a nepochopil jejich význam v krajině. x)
S tou pamětihodností začíná trochu hořet sláma i ve mě 😀 (chtip)…
Celkově jsem moc rád že jste si oba hru zahráli, a dali mi vědět… Je to dost ubíjející když se s tím člověk prdí bez odezvy…
Téda.. Čau Ikkju. Musím říct, že jsem nedošel ani na konec, není to můj šálek. Je to řekl bych až taková hardcore tahovka. Možná až na to budu mít nervy a víc času tak to projdu. 🙂 Stáhl jsem to, protože mě zaujal koncept a myslím, že je vydařený. 😉
Dík. No nejdřív jsem to bral celkem seriózně, nakonec jsem byl rád, že z toho vylezlo aspoň něco, takže to asi za víc než chvíli pozornosti nestojí. Vítězné strategie jsou dvě, tichošlápek si lehce přisvěcuje aby nebudil pozornost, ale víc se nachodí, protože toho moc nevidí :o, anebo šajner, svítí na plné pecky, využívá rohy i pasti (to se nabízí, protože na něj potvory reagují zdálky, a je tak čas a prostor na nějakou taktiku).
Jednodušší je asi ta druhá, brát sklepení dlažku po dlažce je asi celkem úmorné…
Já to prošel dlažku po dlažce jako tichošlápek a hrozně jsem si to užil. Napadlo mě pak k tomu spousta věcí, ale to už jsem tu jednou rozepisoval. Po vydání Cubesis to rozvedem, co Ikkju? 😀
Jj, po vydání mám v hlavě tajný koncept strategie, který pracuje s fraktální strukturou vesmíru, a věcmi, které budou mít generovaný název, protože zatím ještě neexistují 😀