Vodič slonů (Malá herní II)

Když jsem pročítal nápady ostatních, nedalo mi to, a nakonec jsem se nechal v myšlenkách unést velmi daleko, abych dostal nápad, ale pouze nápad, nikoliv hru. Aktualisace 9. 11. – část návrhu charakteru (obrázek)

Když jsem přemítal o dobrovolné výzvě a o její atraktivitě, musel jsem se zároveň zamyslet nad tím, jak bych to téma zpracoval sám. Hledání obrázků vodičů slonů mnoho jasných výsledku nepřineslo. Popravdě řečeno ani netuším, jak se takový slon vede, ale představuji si to velmi podobně, jako když člověk vede poníka. Přesto jsem ale nakonec našel obrázek, který mě potěšil a okouzlil: dřevěnou hračku ve tvaru slona s kolečky. Odtud už byl jen krůček k dítěti, mladé dívce, která vodí dřevěného slona na provázku.

Co se dá s takovou dívkou, která vodí slona podniknout? Měl by hráč ovládat dívku nebo nějakým způsobem působit na slona? Nutnost počítat s dozvukem vlastního pohybu, protože slon je na provázku, by jistě mohla být zajímavá, ale také velmi frustrující. Je to vůbec správná cesta uvažování? Nejde jen o poutavý charakter, který v sobě ale (v rámci zadání soutěže) hratelnost neskrývá?

Napadají mě ještě velmi alternativní řešení, jako fantastické prostředí dětí s dřevěnými hračkami, které spolu na každé zastávce „soutěží“ jestli jim slon/jiná hračka zůstane, nebo ne. A tak by hráč postupně nabaloval hračky jako hada, čím víc by jich měl, tím těžší by bylo dostat se k dalšímu kamarádovi skrze překážky. Viděno by to bylo zřejmě z ptačí perspektivy a z části by to připomínalo hada. Soutěžení mezi dětmi by pak mohlo probíhat jako souboj pokemonů (útoky dřevěných zvířátek) nebo jako kuličky, to asi spíš: odhadni správný moment a strč svou hračku na terč co nejblíže středu. Každopádně to už se mi jeví spíš jako přílišné zesložitění. Možná by stačilo to pojmout „symbolicky“, kde „boj“ je cesta „hadem“ skrze překážkovou pasáž a pak už je to jen setkání s dítětem, které předá svou hračku. Dokonce by to mohlo fungovat i bez ostatních dětí. Přesto se mi varianta se soubojem líbí podstatně víc. Nabízejí se i možnosti jako nechat protivníka i hráče běhat současně a výhercem by byl ten, kdo by zvládl zahradit cestu druhému.

Nebo se nabízí uchopit to čistě soubojově tak, že souboj je alternativa přeskoku a postřehu, v tomhle případě by to znamenalo zřejmě ono udílení směru a kinetické energie sloní hračce. Dovolilo by to zařadit také volbu: hráč by si vybral, jestli se vydá spíš blíž nebo spíš dál, tedy to jak moc bude riskovat. Na každém stanovišti by se pouštěly hračky dvě: ta hráčova a ta protivníkova. A pokud by to připomínalo „curling“ – nutnotst dostat se nejblíže středu – dal by se zapojit mechanismus, který by ze sesbíraných hraček vytvořil životy: hráč by pak mohl odstrkovat protivníkovy hračky, popřípadě volit jestli to chce za cenu života zkusit ještě vylepšit. Tahle varianta se mi líbí asi nejvíc. Co myslíte, bylo by to hratelné?

Na závěr se ale přiznám, že to teď zřejmě vytvářet nebudu. Ale jako myšlenka do budoucna mi to nepřijde špatné.

____________________________________

9. 11. 2013

Výřez s nadšenou slečnou, která (není na obrázku) kouká na dřevěného slona, jehož šňůru svírá v rukou.

jita_a_slon