„vlož“-punk Bábel
PepiCzech mě právě inspiroval k úvaze, která je pro reakci pod článek příliš košatá. Takže si ho dovolím „re-citovat“. Cílem článku se zdá extrakce moudra z jeho čtenářů, protože nemá východisko. Takže dopředu počítejte s tím, že se nic nedozvíte a vyčerpáte se. 🙂
To je právě problém té dnešní zjitřené doby, nic „není imho moc velký sci-fi“ a pokud nevymyslíte něco co půjde udělat, ale nikdo příčetný do toho nepůjde, máte co dělat, aby se z toho nestala alternativní historie dřív než zemřete. 🙂 Ono je to hodně vidět na kyberpunku, dřív bylo přijímáno, že je to podžánr sci-fi a dnes se množí názor, že to je něco úplně mimo. Činí tak autoři samotní v sebezáchovné snaze uniknout kategorii, protože lidé nedokáží strávit mešuge-fikci jako zastaralou vizi naší současnosti a ještě poměrně „houbičkově“ zveličující lidskou sobeckost. Která zde vede k technologickému pokroku a ke společenskému úpadku současně, ale v rozměrech zcela nerealistických.
Problém je, že sci-fi se vždycky odcizí realitě a je kolikrát mnohem odvážnější než byl ( a je ) třeba právě kyberpunk. Hard sci-fi je spíš endemická skalnička opatrovaná suitou spisovatelů obtěžkaných akademickým vzděláním, je to vlastně mýtus. Epidemie přídomků může souviset s tím, že to lidé viděli skrz literární žánry a tak přirozeně vnímali rozdíl mezi fantazií, která se nestará o důvod proč se divné věci dějí a sci-fi které to chce prozkoumat, ale nedaří se mu téma zcela logicky uchopit. Mnohdy i proto, že vymýšlet možné technologie je snazší než odhadnout ochotu populace je použít. Mimo tyto dva myšlenkové proudy už byla jen „běžná“ literatura pro „běžné“ čtenáře, řazená do žánrů podle tématu příběhů a nikoliv podle povahy jejich fiktivních světů, nelišících se od naší denní a historické zkušenosti a proto nevyžadujících zasvěcení.
Další divná věc je vnímání žánrů přes vizuální estetiku a náladu, či-li lyriku a nikoliv skrz epiku dějů které se v nich odehrávají. To mi připadá divné dost, ze stylů se staly žánry. „Mega-žánry“ představující široké kategorie se vypařují, protože slova která je označují získávají daleko užší obsah, který z nich časem vyžene významná díla která zahrnují. Je to trochu jako rock’n’roll. Všechno je rokec, ale najednou není, protože je všechno metec. Nic není sci-fi, všechno je „vlož“-punk. Někdo by měl udělat xerox-punk o šíření samizdatu 🙂
Myslíte si, že je to jen důsledek rozkvětu variací a příchutí, nebo důsledek toho, že je pro lidi stále těžké příjmout sci-fi jako nikdy-budoucnost, protože se vždy stane absurdní současností a nakonec neskutečnou minulostí? Je to únik autorů před publikem do hájenky tvořivé nespoutanosti, nebo množení pojmů a zmatení kategorií? Jen v případě kyberpunku se to ( podobně jako Orwellovi ) povedlo dříve než zemřel autor. Ostatně Orwell také psal o fiktivní budoucnosti s tripolárním uspořádáním a cinknutou variací studené války, která měla být jen podvodem na lidi. A měl obrazovky které vás natáčejí když se do nich díváte ( něco co máte před sebou právě teď, jen bez svatého obrázku mocnáře ).
Něják si říkám, že vědecká fikce vlastně předpokládá cílevědomé chování lidí a to je samo o sobě nepravděpodobné, není nakonec přirozenější prostě předpokládat, že jsou lidi přirozeně pomatení a jediná věc která vytváří mantinely je koexistence s ostatními ve skupině? Takže když odcizíte jedince navzájem pomocí technologií začnou se chovat méně standartně a vzniknou i nestandartní a nelogické technologie? Budoucím evobočkem sci-fi budiž Amish-punk, amen.
Ale zase to neberte tak, že to pro mě je nějáká zásadní otázka. Ono je to prostě tak, že mě štve jak ta slova mění význam a jak je těžší je používat. To je podobné jako když si feministky ukradly šovinismus a tak se znovu definovalo všechno ostatní kolem toho. Nebo když se z některých slov stane populární vulgarismus a nejdou bezbolestně použít v původním smyslu. Žánry jsou vlastně něco jako nehoda, jako kumulace neoriginálních myšlenek. Sci-fi, ale měla vždy poněkud speciální funkci, byl to prostě prostor do kterého se dá včlenit cokoliv, jen to musíte podat tak, aby to dávalo logický smysl a shodlo se to alespoň v základu s tím co víme o okolním světě a pokud to něco porušuje, nabídnout vysvětlení. Další důvod je ten, že kromě kyberpunku vlastně neexistovalo sci-fi které by řešilo informační technologie alespoň vzdáleně připomínající to, co používáme. Tahle změna uvažování přišla za minutu dvanáct, jinak by osobní počítače spadly z nebes, bez jakéhokoliv snu o tom, jaké by to mohlo být.
No vlastně kecám, protože o tom psal už Jules Verne, ale jeho román byl ztracený 131 let a ještě jsem ho nečetl, ale zní to rozhodně dost přesvědčivě. Má to všechno, auta na spalovací motory, asfaltky, počítače posílající si informace na dálku, „video-telegrafy“, eskalátory, ale taky ženy honící se za kariérami, na dálku ovládané zbraně které činí války nemožnými, slumy, spoustu nezaměstnaných, syntetické jídlo, nebo hanbatou masovou zábavu a něco co funguje jako syntezátor (!) je to rovněž dost depresivní. Co myslíte je to kyberpunk, steampunk, nebo sci-fi, když to vydali teprve v roce 1994, ale napsané to bylo v roce 1863 ?
No a vrcholem srandy je, že za zásadní počin kyberpunku je považován i Blade Runner, který vedle ostatních podobných sci-fi vypadá celkem normálně ( biologičtí roboti ). Ono se z budoucnosti bude asi dost utíkat, Logan’s run, Running man, Silent Running. Running-punk?
Mám takový divný pocit, že jsem tohle už někdy psal. Možná jsem jen otevřel ventil, nebo co… no, každopádně díky za váš čas.
Na zdar!
Zitron
5 odezev
Jestli tomu dobře rozumím, tak tvojí úvahu spustil Pepi zmínkou o punkové distribuci mojí hry. To by byla btw kapitola sama o sobě, šílenci od konkrétních projektů tvoří zvláštní společenství s hustotou od normální nerdopopulce až po několik jedinců na planetu – to jsem poznal, když jsem dokončil svojí herní konzolku, najednou se ozvali, s radou, s nabídkou modulového systému téhož čipu, se sdílením zdrojáků. Asi bych se nad označením punkové vůbec nezarážel. Ikdyž chápu že ten termín je myšlený asi jinak.
Přiznám se, že mě nepřesnosti a obecné omyly moc nevzrušují, považuju je za zjednodušení nutné k tomu, aby se běžná společnost vůbec dorozuměla (nedávno jsem se s kolegou do krve pohádal o to, jestli je důležitější pravda nebo konvence :D). Ona třeba doba páry, když už si jí zmínil, skončila kdy? A není náhodou ještě dnes okolo poloviny energie generováno parními stroji (turbína poháněná párou ohřátou třeba rozpadem atomů)?
Btw pokud bych měl popsat Blade Runner jednou větou, byl by to příběh o světě, kde zvítězily jiné čipy než řada 80 :o. A zase, běžná představa je, že v našem převládají procesory/čipy, které máme v počítači. Ale ona to není moc pravda, pokud se třeba vyklepe kabl na mém šedém autě, první co udělám po probuzení, že půjdu stírat jinovatku na skle auta a dávat cihlu na plyn, protože ten maličký čip co má pár kb prostě nesepnul tepelný senzor. A další šváb mi rozsvítí světlo na verandě, otevře vrata, zapne semafor přes který jedu, rozsvítí v chodbě u vrátnice. Jsou to spíš takový brouci proti těm „velkým“ čipům, ale jen tak pro zajímavost, už i toho pitomého brouka do kterého jsem sotva nacpal ořezaný Space attack naučili jednoduché strojové učení 😮
Ještě k Pepiho komentáři. Já osobně si spíš vůbec neumím představit, co bych dělal, kdybych nedej bože dokončil nějakou freewarovku. Nějak, možná špatně, žiju v přesvědčení, že indiedb, které považuju za jediný místo kam bych si myslel, že má cenu hru dávat. Ale přemýšlet o tom se mi nechce, třeba se na mojí zmínce někdo kousne, a rozvede jí jako článek („Kam s ní“) :D.
Ono je můj problém spíš v tom, zvyknout si na myšlenku, že lidé se ve skutečnosti dorozumívají neustále se měnícím systémem abstraktních symbolů a nikoliv přesných značek pro určitou skutečnost. Každé slovo nese dva základní významy, jeden emocionální a jeden logický. Pak ale vždy používají tu více jeden, a tu více druhý, přičemž ten opačný význam se při dostatečné kvantitě používaní změní, podle kontextu který odpovídá aktuálnímu chápaní druhé roviny významu. Logická souvislost slova se změní, aby lépe odpovídala té emocionální rovině, opačně se to děje už méně často. Příkladem je třeba Gotika nebo Secese, v případě češtiny i recese – všechno jsou to nadávky znamenající úpadek, ale s logickým významem následně odvozeným od skutečné povahy označené věci a zpětně modifikovanou emocionální odezvou. Takto může být význam slova změněn i několikrát a současně se vynalézají nová slova zaplňující vzniklé komunikační vákuum. Při dostatečné izolaci společenstev lidí tímto způsobem vznikají nové jazyky. Problém je, že díky internetu se tento proces zdá se mi zrychluje. Protože takovou změnu je připraveno akceptovat okamžitě větší množství jedinců. Je to zajímavý paradox. Právě proto, že spolu můžeme více komunikovat vyvíjíme rychleji prostředky ke vzájemnému zmatení. Je tu ale jistá naděje – lidé pro které není zvolený komunikační prostředek vlastní rodnou řečí musí proces zpomalovat, protože se do jisté míry vzdělávají z již zastaralých, zaznamenaných podob onoho komunikačního prostředku, čímž představují konzervativní element.
Myslíš, že by se v budoucnosti mohli lidé dorozumívat čistě obrázky? Nějákou reprezentací emocionální složky a pak strojově a matematicky vyjádřenou logickou složkou? Víš co, že by to rovnou nemísili a neštvali mě. 😀
Jinak, nějáké místo pro primitivní lidské společenství ( uvězněné v elektronickém zařízení ) se určitě někde najde.
No, změnu významů nechám stranou, bylo by husté, kdyby k tomu něco řekl třeba LIki, a skočím hned na poslední odstavec. Obrázky, společnost na čipu, symboly – osobně to mám v hlavě spojené ještě s jednou formou komunikace – s totemy. V mojí šílené palici by totem mohl být symbolické zobrazení priorit, přeneseně nějakého algoritmu přežití. Pokud ten kousek pralesa/savany uživí jenom určitý počet jedinců, musí existovat například nějaký žebříček hodnot jednotlivých členů – jsou důležitější silné ruce nebo starý mozek plný zkušeností a rodové paměti?
Kdybysme spolu seděli v hospodě, a měli na stole rozpité třetí svijany, nebál bych se rozvinout teorii, že tou jednoduchou řečí blikajících diod dokážu nabídnout primitivní společnosti jednoduchý nástroj k řešení základních společenských dilemat :D.
Ten tvůj rozpad termínů na dvě složky, nedokážu k tomu nic říct, ale určitě se mi to zasekne v hlavě 😀
Ikkju, když už zmiňuješ tu metafyziku, tak rovnou můžeš celý děj hry přefiltrovat mytologickým systémem souvislostí stavu přírodních surovin, či nálad kmene s jeho božstvy a pohyby na nebesích, vůlí duchů nebo cyklem období. To mě ještě přivádí k myšlence, že vlastně sci-fi je z podstaty taková divná novota. Jenže co když všichni ti věštci a velekněží byli vlastně jen prvními sci-fi autory a stavěli své predikce na odpozorování a neschopnosti okolí přistoupit na myšlenku, že když to strefili mají prostě kliku, nebo žijí mezi velmi nudnými lidmi. Pak to prostě filtrovali jako inspiraci shůry a těžily ze společnosti která to nedokázala brát s nadhledem. Řeč duchů přefiltrovanou skrz jinou úroveň bytí, nebo tak. Ono vlastně lidé dělají pořád to samé, chtějí mít nějákou představu a čím horší by to mohlo být, tím víc je to zajímá. Zbytek zajímá příběh a menšinu nová zkušenost.
Ony ty primitivní společnosti měly dle mého tenhle rozpor hodně vyhrocený, na jednu stranu musely velmi dobře předvídat a reagovat na situace (opak by je rychle přivedl k záhubě), na druhou stranu si představuji, že to neargumentovali věcně, třeba zdroje vs spotřeba, ale zaobaleně právě do té mytologie nebo systému tabu, což mohl být soubor osvědčených, i když ne prvoplánově předvídatelných situací, které spolehlivě přináší problémy.
No nic, budu muset něco dotáhnout, když už jsme popsali tolik „papíru“, abysme nebyli jenom za kecky x). Mám celkem do detailů dotažený multiplayer, až bude chvíle tak to dodatlím a zkusím prezentovat. Možná by bylo zajímavé to udělat jako krátké video, jestli někdo s minimální znalostí o co jde dokáže po krátkém „koukání přes rameno“ pochopit pravidla.