Velké oči schovávejme na později

Jak napsat článek o něčem, co člověk nedokáže ani pojmenovat?

Za poslední roky jsem se z aktivního vývojáře plného nadšení proměnil v čumila ze stínů. Na žádný prostředek pro vývoj her jsem od té doby nesáhl, místo toho jen sbírám informace, nápady a sleduji cizí projekty. To mě přivádí na několik myšlenek.

V první řadě, a to i velice souvisí s tím, proč sám nic nedělám: s věkem se zmenšují nejen oči, ale často i představivost a chuť. Závidím svému mladšímu já, že se dokázalo bezhlavě vrhat do obrovských a obrovsky naivních projektů. Když jsem se naučil základy Game Makeru, mým prvním velkým projektem se stal klon GTA. A nebyl jsem tehdy sám. Očima dítěte, nebo možná i mladistvého, jsem před sebou viděl všechny ty možnosti, kterých se otevíralo stále víc a víc. Jako každý dospívající tvor jsem je nasával jako houba a opět z pórů vypouštěl upravené k obrazu svému. Výsledkem byl vždy jen chaotický mišmaš bez ladu a skladu a hlavně, bez plánování. Podívám-li se zpětně právě na to své „GTA“, nebyl to projekt až tak šíleně megalomanský. Problém byl v tom, že jsem sám nevěděl, co vlastně chci udělat. Stalo se to techdemem mé mysli.

Přijde mi, že tento problém má snad každý nový nadšený vývojář, který se na scéně objeví. Vychrlí dva, tři projekty ve stádiu vývoje, ale do konce nedotáhne ani jeden. Přitom spousta z nich stojí za to. Často sleduji, jak se komunita snaží ze všech sil pomoci, a to obvykle velice dobrým způsobem, nicméně selže, protože bez skutečného smyslu projektu to zkrátka nejde.

Ale ty myšlenky, ty nápady, které stojí za zrodem těchto děl… Svět nás s dospíváním mění v lidi šedší a šedší, přičemž nám ale teprve dává do rukou sílu dokonat to, co bychom rádi dokonali před lety. V době, kdy jsme si to dokázali představit. Proměnlivost a neschopnost soustředit se je asi prokletím mladých. V tomhle oboru je to obrovská škoda. Většině nových projektů chybí jen dobře rozvržené plánování (tím mám na mysli plánování na papíře) a ochota skutečně se obout jen do toho jednoho a dotáhnout to do konce.

Pravda, často odrazuje to, co by naopak mělo popohánět: kritika. Vzpomínám, že jsem nedokázal přijmout ani konstruktivní kritiku. Takový ten princip „zkušenosti jsou nesdělitelné“. To je ale to, co by se měl nový vývojář naučit zkousnout. Platí to všude v životě, že ty rady stařešinů nakonec přeci jen měly asi něco do sebe. Možná by také nebylo od věci, kdyby se ti stařešinové občas zamysleli trochu víc nad tím, jak kritiku podat tak, aby zněla inspirativně a ne stylem „děláš to blbě“. Mladá mysl je snadno dotčena.

Mladá mysl je ale také snadno ovlivněna. Můj sen vždycky byl stát se vývojářem AAA her. Obrovská studia, roky vyvíjené hry, které na svých předpotopních strojích nerozjedeme… Bohužel to chvíli trvá, než si člověk začne více uvědomovat, že krása tkví v jednoduchosti a není vůbec potřeba být Goliášem. David se svým důvtipem bohatě postačí. Na růst máme všichni ještě pořád času dost. Jestli Vám v hlavě přece jenom visí projekty, které by už potřebovaly nějaký rozpočet, napište si je na papír a vraťte se, až budete ten rozpočet mít. Teď je čas na ty menší, na všechny ty hříčky a srandičky, kterých máte také jistě v hlavě spoustu. Zkrátka se nenechte ovlivnit herním byznysem, koukejte spíš po Indie hrách, protože se musíme zatím hlavně bavit, ne vydělávat peníze.

K čemu se tady ale tak krkolomně snažím dobrat?

Začátečníci, nemějte strach. Jak tu také píše Vojtas, stačí svoje myšlenky dobře uchopit, ucelit, plácnout na papír, naučit se základy nějaké vývojového prostředí (základy stačí, všechno ostatní se stejně nejlépe naučíte praxí), přesunout to z papíru do programu a vesele prezentovat. Nebojte se, že nemáte superhezkou grafiku, od toho tu máme Crytek, ne nezávislé vývojáře. Hlavní je neleknout se kritiky a nevzdávat to. Rozhodně také velice doporučuji nepracovat na více věcech najednou a neměnit nic radikálně v průběhu vývoje. Vzniklý nepořádek vás opět a zase jen odradí.

Nikdo by se neměl nikdy v ničem vzdávat. Když to nevyjde, tak se aspoň spoustu věcí naučíte. A třeba zatímco já budu dál tiše sedět v koutku, Vy všem vytřete zrak s prvotinou, která bude stát za to a ještě za víc.

To abych začal zase hodně rychle dělat hry…