UMO aneb můj nový multiplatformní projekt
Po letech stagnace jsem se rozhodl vzít starou myšlenku a udělat z ní hru a když už, tak pořádně.
Myšlenka i pradávný hratelný předchůdce existují už aspoň 6 let, od dob, kdy jsem zuřivě tvořil v Game Makeru za teoretické pomoci kamaráda, kterého možná někteří vzpomenou z VCh jako „Mindreader“.
Popravdě řečeno je základní koncept hry jeho nápad, ale soudit se prý budeme teprve až na tom zbohatnu.
Abych nechodil kolem horké kaše:
Hra je ve vývoji pro desktopy (Java, takže teoreticky Windows, Linux i Mac), Android a HTML5 a to díky čupa knihovně LibGDX, která velice zpříjemňuje práci s OpenGL 2.2. Byla by i na iPhone, ale to bez Macu nejde.
Základní princip hry je velice jednoduchý. Kombinuje sbírání papáníčka a lá klasický had a agorafobii, totiž konkrétně ztrácení se v davu. Nejlépe to pochopí ten, kdo si zahraje „betu“. Samozřejmě účelem je dosáhnout co nejvyššího skóre. To se v současnou chvíli ukládá jen lokálně a jen nejvyšší dosažené. Žebříčky ještě neumíme, pajdon.
Přiložená verze tedy obsahuje zatím jen jeden herní mód – papej, dokud neumřeš a několikero způsobů ovládání – klávesnice, šoupání prstem, klepání na příslušné kraje obrazovky dle směru a virtuální D-pad.
Jeden nicneříkající screenshot, ať je to tu trošku barevné:
UMO – screenshot
Určitě se chystá časem obsahu více, nicméně zatím nejsou nápady. Kromě toho jsem toto naprogramoval za posledních pět dní a už toho mám plné… 😀
Na závěr doplním pár podstatných věci: ke spuštění na desktopu je potřeba mít nainstalovaný poslední Java Runtime Environment (ke stažení zde) a na Androidu je třeba povolit instalaci aplikací třetích stran či jak to tam je – hra zatím na Google Play není. Hra v současný moment nejde pauznout, ESC nebo tlačítko zpět na telefonu vás vrátí do menu a rozehraná hra se ukončí (na desktopu se nicméně hra pauzne když okno ztratí focus). Hra zatím neobsahuje zvuky. Jedná se tedy o verzi velmi nedokončenou, nicméně už prezentovatelnou. Proto poprosím o sdílení všech nápadů, podnětů a hlášení chyb. Díky.
Odkazy ke stažení:
PS: poprosím přiloženou ikonku k desktopu používat výhradně pokud byste si dělali odkaz, takže neužívat pro vlastní účely a nedistribuovat dále jinak než se hrou. 🙂
PPS: Jo a ještě jedna věc, UMO je zkratka pro Unidentified Moving Objects, ale ono na tom moc nesejde. 😀
-
By: Neal
Lenoch. „Grafik“. Programátor, který vyrostl z GM směrem k MonoGame a jiným zajímavostem.
-
-
Hledám prostředí pro tvorbu narativní „adventury“
UMO potřetí
UMO podruhé, aneb tentokrát trochu jinak
Aseprite – nástroj pro pixelart
14 komentářů
Je to celkem pěkný nápad. Jenom tomu něco chybí. Po chvíli je to nudné. Popravdě ale nevím, jak bych to osvěžil.
Jsem každopádně zvědavý, jak se to bude vyvíjet.
Hrál jsi to déle než prvních deset bodíků? 😀 Ale jinak jako ano, nějaká hlubší pointa tam moc neni. Je to zatím taková záchodová hra. 😀
Hrál jsem to celkem poctivě do 82, ale pak mě zajímalo, jak funguje úmrtí, navíc mě to už nebavilo, tak jsem si nechal vzít asi 57 bodů, které mi měřily život.
Trvalo mi několik startů než jsem pochopil, proč zmizí červený čtvereček. Pak to bylo zas nesmyslně snadné a moment ztrácení se v davu tam vůbec nebyl. Objevil se až ve chvíli, kdy jsem se znudil natolik, že jsem přestal sledovat, kde jsem. Tím vznikla menší výzva s opětovným nalezením sebe sama, čímž se ovšem potenciál hry zcela vyčerpal a nebylo vlastně co dál hrát.
Nápad se ztrácením má sílu jen jako krátkodobé ozvláštnění základního principu. Takže pokud by hra měla být v principu klon a tohle jen jeden z prvků ozvláštňujících některé levely, bylo by to OK. Postavit na tom celou hru asi bez dalších nápadů s úspěchem nelze.
Mám v podstatě podobný pocit. Možná by stálo za zvážení to spojit s principem ve hře Lirige (pardon, že „propaguji“ vlastní hru). Tam by ten motiv ztrácení seděl dobře.
Ze začátku je to dost pomalé a nuda, ale to trvá jen poměrně krátce a u té Likiho 82 je to už dost vzrůšo mi přišlo – jakože vyloženě cítím adrenalin když to hraju a netrefuju se. 😀 Přemýšlel jsem, jestli tam dát nějakou úvodní řeč co by hráči dala vědět, co má dělat, ale vykašlal jsem se na to s tím, že princip je dost jednoduchý aby to člověk po chvíli pochopil… Nebo to tam mám dát?
A jsem pořád na vážkách s tím, jak řeším smrt. Jestli se na to nevykašlat a nedat jí prostě po první chybě… Takhle to sice člověku dává šanci chyby napravit, ale je to celkem otravné. Účelem hry je jednorázová rychlá zábava.. Asi.. Mno.. Co myslíte? 😀
Nicméně Tombene přijde mi, žes to možná úplně nepochopil.. Účelem není se ztratit a hledat, účelem je se určitě neztratit a prostě jenom sbírat. Což už je ale obtížné ve chvíli, kdy má hráč kolem 60 a běhá kolem něj 16 hajzlíků. 😀 Neřikej mi, že ti to i ve větším počtu a s větší rychlostí přišlo snadné. 😀
Každopádně nerozumím tomu, co se snažíš říct dále od „Nápad se ztrácením má sílu jen…“ Ale možná jsem jen už znaven.. Proto taky kouknu na to Lirige až někdy jindy, teď už nemám sil a na první pohled mě děsí barevnost. 😀
Jo ještě jedna věc mě teď napadla: že vy to hrajete jen na pc? Zkuste to na mobilu, jestli máte možnost, a řekněte mi, co si myslíte o rozdílu v obtížnosti, který tam je a objektivně je dost velký a nevím si s ním rady…
A tu smrt předělám na tři životy, je to sice ohrané, ale zaručí to, že se člověk nebude hodinu pachtit znovu a znovu za tou samou desítkou bodů.
Plus tedy v původní hře, jejíž cíl byl trošku něco jiného (bylo to spíš bludiště), byli zlí kostičkové, se kterýma se hráč nesměl potkat. Přemýšlím, jestli se to dá sem nějak zakomponovat…
Jak já jsem pochopil tu zadnější část, tak to znamená prostě tolik, že „ztráta v davu“ je jen vedlejší princip. Tj. je to zajímavý prvek, který ozvláštní hru, ale sám o sobě (se sbíráním) nebaví.
Ve vyšším počtu figurek se opravdu člověk čas od času ztratí, ale poměrně rychle se zase chytne.
Nemyslím, že řešení: „Zabiji hráče rychleji,“ je skutečným řešením problému hratelnosti. Když to hráče nedrží, nespustí si to ve volné chvíli. (Na PC tedy určitě ne.) Na mobilu těžko říct. Nemám možnost si to zkusit. I tak ale vnímám hry s různými koly, s určitou variací a vůbec s nějakým jasným a zachytitelným postupem jako přitažlivější. To ovšem může být jen otázka vkusu.
Když zmiňuješ nepřátelé, je to v podstatě princip, který je v Lirige: sbíráš věci a vyhýbáš se nepřátelům. Přičemž tam jsou různé druhy kol a různé druhy sbírání. Právě do takovéhle základní hratelnosti pak sedne, když mají hlavní postava a nepřátelé nebo i všechno ostatní stejnou barvu/obrázek/visuální representaci. Sedělo by to tam báječně. Ale těžiště hry jako celku by bylo jinde. Z popisu pak plyne, že barevnost je nakonec úplně podružná.
Je tam fakt problém s rozdílem obtížnosti.. Teď jsem na pc dal 136 a na mobilu dám sotva 70.. Tam to skutečně je zábavnější také proto, že na menším displeji se ztrácí rychleji a ovládání není tak snadné. Ona hra má být zejména na mobilní zařízení, ale je i na pc a tím pádem to, že je to fajn na mobilu nic neřeší.
Nicméně nejsem se jistý, jestli to je skutečně směr, kterým se chci ubírat. Určitě by se z toho dala udělat hra daleko komplexnější a vhodnější na pc, ale na telefon by to pak bylo moc. Ostatně tam mi k zábavě stačí hra, kde si spojuji barevné puntíky.. Potřebuju ještě názor někoho, kdo to má možnost hrát na telefonu / tabletu. Co nejvíc lidí! 😀
A ano, grafický kabátek je věc skutečně naprosto nevýznamná.
Přestože jsem to ještě nehrál na telefonu, stejně musím říct, že se mi argument: „Ovládá se to tam hůř, a proto je to těžší, čili zábavnější,“ nezdá přesvědčivý.
Tak například spojování kuliček je stejně zábavné jak na počítači, tak na telefonu, lhostejno, jak se to ovládá. Herní mechanismus je funkční. Dokonce tak funkční, že tě zabaví sám o sobě i bez členění na kola.
Chápu každopádně, že se ti nechce dělat příliš komplexní hru – ačkoliv i takové na telefony najdeš (např. Cut the Rope, atp. – dělení na levely, několik typů levelů, mnoho prvků… v podstatě i Angry Birds jsou toho druhu).
Spíš bych se zkrátka ptal, co udělat s tím základním principem, abych v hráči vyvolal dojem, že ho to baví? V Pacmanovi například utíkáš před duchy a chodíš v labyrintu, občas můžeš ducha sezobnout. Aby do hry vnikl prvek rozhodování, jsou tam kuličky, které musíš sebrat, tj. vybrat si, které sebereš první a které později, navíc je tam i nějaká nutnost pohybu: musím jít někam, kam se mi to nehodí. Dál tam platí, že seberu-li větší kouli, což je vlastně odměna za to, že jsem přežil a prošel určitý úsek, můžu sežrat duchy, tj. získám zbraň, kterou přemůžu protivníky a dočasně se cítím jako „king“. Podobný aspekt najdeš prakticky ve všech hrách: úspěch a námaha tě dostane dále a umožní ti to pokračovat v dalších levelech. V podstatě i v Tetrisu to najdeš. V UMO to ale chybí. Žádný takovýhle cyklus tam není. Chybí pocit vítězství a nějakého úkolu. Chodit sem a tam (a neztrácet se) není (v aktuálním provedení) dost.
Samozřejmě tě od projektu nechci odrazovat, to spíš naopak! Jen myslím, že to chce nějak koncepčněji sáhnout do mechanik.
Tak jsem si početl, co jste stihli napsat, když jsem byl v práci. V sobotu – fuj, a jdu i v neděli. 🙂 Takže ANO, hrál jsem to na PC a je nejspíš pravda, že u mobilů jsou jednodušší hry žádanější než na PC. Komentoval jsem prvek ztrácení v davu proto, že je to jediná originální myšlenka. Hra „chyť čtvereček“ je cvičení pro začátečníky v programování. Je samosebou možné udělat tomu luxusní provedení a hýřit alespoň technicky, graficky a zvukově, ale princip hry je prostý vlak, had nebo jak to kdo nazve podle dříve populárních předchůdců. Hardcore drcení skóre je motivací jen pro část hráčské populace a pro ten zbytek by se motivace možná dala natáhnout sekundárním dějem. Pro přiblížení toho, co myslím, uvedu příklad. Kdysi jsem hrál na Amize hru, která simulovala jednoduchý ovocný automat, jaký je vidět po hospodách, ale s každým úspěchem v ovoci se v paralelní obrazovce posunoval ukazatel po cestě rozdělené na dílky. Cesta se vinula vpřed a symbolizovala dlouhodobý pokrok. Co nějakou dobu byly po cestě rozmístěny obrázky jako odměna a další nárůst motivace. Celek velmi dobře fungoval. Koncept chytání čtverečků je podobný v tom, že má silnou krátkodobou složku motivace a vhodným dlouhodobým činitelem by se výrazně zvýšila atraktivita. Možností bude víc. Např. by se čas od času objevil čtvereček jehož sebrání by složilo jeden dílek obrazu ala puzzle. Člověk by měl snahu složit to celé.
Díky klucí, jste správně konstruktivní. 🙂 Připomněli jste mi, že mám někde sešit s napsanými různými nápady do hry, mj. tam bylo třeba to, že by se to papáníčko lišilo povahou a některé by třeba mohlo dělat to samé co v pacmanovi, z čehož nezbytně vyplývá existence nepřátel. Ještě to promyslím až zas budu mít čas a nějak to rozvedu.
Liki máš naprostou pravdu, že můj argument je blbost. Teď to zpětně vidím. Spíš jsem tam skutečně ovlivněn tím, co se očekává od her na mobil a co od pc.
Nicméně každou novou verzi hned zveřejňovat nebudu, ať vás neotravuju příliš. 😀
Každopádně stále platí, že bych rád ještě názory z telefonu. 🙂
Nápad ok a na mobily (potažmo tablety), proč ne. Přidat pár bonusů, trochu té hezčí grafiky, online score (ideálně ukazovat výsledky kamarádů – facebook atp.), třeba nějaký ten achievement, systém nakupování powerupů a na androida je to celkem dobrá hra. Nějaká bomba z toho nejspíš nebude, ale pro pár lidí (těch kteří to náhodou najdou – i když dát o tom vědět jde i jinak než jen pomocí google play) to bude velmi slušná porce zábavy. 🙂
Na PC bych to neviděl.
[…] Kdo by nevěděl, o čem je řeč, tak původní verzi najdete tady. […]