Sci-fi je něco jako kaktus…

a nezaprší a nezaprší. Znáte tu písničku „je to von, je to von, Pražskej démon, ten démon“? Tak bych to viděl 😀 Tuto kynutou analízu jsem započal jako pouhopouhý moučník k Ikkjuově radě abych si rozmyslel styl svojí hry. Pozdě bycha honit?

Jak přistoupit k hledání stylu hry, ať už výtvarného nebo epického abychom netloukli prázdnou slámu, to je oč tu běží, atmosféru bych řadil na druhé místo hned za hratelností. Nakonec samovolně vykvetlo zamyšlení nad žánrem který ve hrách žánrem není. Protože pro hru je to šasi nikoliv motor hry. Hry na příběhy nejezdí ačkoliv styl má i podobu karoserie, definuje tvar a podobu herním proprietám ať fungují jakokoliv. Přesto herní mechanizmy inspiruje, otevírá nové obzory uvažování, protože dává vnitřní logiku i zcela fantaskním představám. Možná, že hlavní důvod proč nedělám fantasy ale futuristickou smaženici je pocit, že mi vysvětlení mechanik herního světa, skrze nám příznivě nakloněné elementály a probodeného psíka na křídou vyvedených čárách prostě neštymuje. Přitom ve scifi platí, že i sebevětší ztřeštěnost se dá podat tak aby to dávalo vnitřní smysl a někdy dokonce stačí pouze naznačit, že to logiku mít může 🙂 . Ve scifi lze říci, že je to dírou do jiného časoprostoru kde panují odlišné fizikální zákony když nic jiného.

Bohužel často ve filmu i hrách scifi funguje jen jako kulisa a stylizace. Chybí tomu drobnost, určitá nepředvídatelnost která byla a je pro scifi vždycky zásadní, protože tomu dodává kouzlo. Proto to čteme, nevíme  nejen jak to dopadne, ale ani o čem to vlastně je 😀 . Navíc se dnes strašně jede na to, aby to bylo temnější než les Řáholec a převažují militantní zápletky, kde se svět řítí do záhuby a deprese s trudomyslností je tak hmatatelná, že se dá krájet bitevním křovinořezem. Paradoxně to má souvislost s kyberpunkem, který se z rockového fantazírování o digitální budoucnosti přelil do vize ošklivé technologické zrůdnosti plné mrzkých peněz a ztracených existencí, která celkem odpovídá představě člověka jako škůdce. Co na tom, že většina dřeva vytěženého v Amazonii uhnije, každý myslí, že civilizace spotřebovává moc dřeva a ono se prostě blbě kácí.

Ostatně to věčné vyčleňování člověka a jeho techniky z přírody je trochu absurdní, mravenci drancují jako o život a nikdo v nich náplavu nevidí. Ostatně člověk může v kosmu udělat stejnou službu jakou na zemi dělají ptáci když zavlečou semínka rostlin na neúrodnou skálu. Vytratila se určitá hravost a víra v pokrok. Možná, že právě to souvisí se zálibou v minulosti, v době páry a vykartáčovaných buřinek. Od slova buřič, jelikož gentleman nosí cilindr (hleďme známku punku 🙂 ) Ostatně když se někdo vysmívá starým scifi nejčastější slovo je naivita, ale kde končí naivita a začíná idealizmus je těžké určit, v minulosti nám to ani nepříjde, něják to očekáváte.

Kdysi dávno byla snaha povýšit fantasmagorii na vědeckou fantastiku. Tento úkol skončil s prvními lety do kosmu, neboť snaha přesvědčit lidi, že to má nějáký hlubší smysl nesla ovoce, alespoň tehdá. Přesto se „všichni“ bojí aby to nevypadalo neuvěřitelně a ujetě, hrají si na realismus pomocí nereálně vyleštěných povrchů, kde i virtuální realita vypadá jen jako vzdálená budoucnost plná pryže. Samá guma a sklo o kreslených pozadích ze Zemanových verneovek si můžete nechat jen zdát. Srovnejte si Tron (film rok 2010) a Tron 2.0 (hra z roku 2003). Jeden se až diví jak by stačilo pár vět o světě, aby vám z tupoučké zápletky vylezlo něco čerstvého. Nemluvě o tom jak krásně věrohodně by šla vysvětlit podoba světa skrze snahu lidské mysli interpretovat si nesrozumitelný digitální svět jako alegorii známých věcí, něco jako řízené snění nebo tak, fakt škoda. Kdyby si autoři takhle vysnili budoucnost skákal bych radostí, ale v kontextu námětu je to vlastně zoufale málo abstraktní. Možná se báli, že by na to nikdo nešel do kina, možná je to ani nenapadlo kdo ví. Nicméně je hezké vidět, jak o několik koňských délek lépe dokáže zapomenutá hra podat to stejné oproti filmu. Je to vážně seschlá stařena ta vědecká fantastika?

C o to, nejtky já rád, ale steampunk je něco jako cyberpunk převlečený za verneovku, v lepším případě alternativní historie, je to spíš oblek než mrav 🙂 . Navíc lidi moc nerozlišují mezi steampunkem, alternativní historií a retro scifi. Například Fallout je retro scifi, odehrává se v budoucnosti, ale ve zničené budoucnosti jak si ji mohli představovat lidé v 50. letech. Proto je to taková paráda. Vlastně je na tom hráč podobně jako postava – má zkreslenou představu o vnějším světě. Zase BioShock je alternativní historie, protože se odehrává v 70. letech ve vysněném městě z 50. let a architekturou 20. let. Navíc to měla být kritika filosofie objektivismu (která tvrdí něco jako, že bezohlednost je nástrojem pokroku), což se bohužel zazdilo kosením lázeňských povalečů.

Dneska se málokdy stane aby nebylo divákovi jasné na co se dívá, jestli je to loď, kus šutru nebo chaloupka. Létající talíře vypadali zajmavě ne proto, že je to talíř, ale jednoduchý tvar. Je to „cosi“ co visí ve vzduchu. Teď si nikdo nedovolí použít jako kosmickou loď neidentifikovatelný, hladký, černý trojúhelník bez oken, aby nevypadal lacině, u her to platí dvojnásob. Dokonce i ve hrách se vytratily neprozkoumané kouty vesmíru k prozkoumání, světlá vyjímka je Infinity space 3: Sea of stars. Ale za to můžou simulátory vesmírného kupce, protože si celou všehomíru zaplevelily krámky a reklamními poutači, tak je to 😀 . Dřív to bylo o tom odvážně vkročit kam se dosud nikdo nevydal, dnes je to, kam člověk vkročil sto let tráva neroste 🙂

Myslím, že to chce nebát se jít do potrhlého extrému a nebrat se příliš vážně, to samo dělá divy. Okolní vlivy netřeba přebírat do puntíku. Vlastně celý ten elaborát je úplně o ničem 🙂 , protože hlavní je nepřemýšlet co na to lidi řeknou. Někdy stačí jít do lesa a nad kusem zetlelého dřeva v trávě si představit design zájezdního hostince na konci galaxie. Zbytek je tužka a kafíčko.

Proč je to tak dlouhé? No válelo se mi to v poznámkách střádaných po léta, to pak jedete jako namazaní 😀 ctrl V ctrl C

Teď si trochu přihřeju polívčičku na vlastní hře. Ikkjuova polínka. Ten nápad se stravováním robota se se scifi vůbec nemlátí a řeší to potíže s mechanikou docházejících zásob. Fanoušci spalování fosilních paliv pro větší slávu královny a impéria mohou popíjet čaj a chroupat sušenky s mlékem. Nemusíte hned okusovat nábytek aby bylo dost páry. Schopnost pojíst a přeměnit na energii cokoliv co se válí kolem, třeba i měnit s trupem „žaludky“. Trávit různé látky a tím ovlivňovat schopnost přežít v jiném prostředí. Co jsem nad tím tak dumal, musím si ještě rozležet jak pojmu tvorbu postavy, ale styl bych viděl hlavně divně. Musím sice uznat, že vymyslet něco mimo cizí planetu a hvězdné nebe se mi asi nepodaří ale mám už určitou představu jak pojmout prostředí aby to hráče drobet mátlo 😀 . Tak a teď budu zase pájet souboje, zástupná grafika strašně zrychluje tvorbu. Jeden by to ani neřekl jak rychle začne taková věc připomínat hru, pokud se s tím člověk zbytečně nepáře. Ale zatím se to hrát nedá. Až to bude tak črtám hráčovu postavu. Ale až po kávě.

Turka s cukrem a kapku mléka, ale fakt jednu, nebo raději žádnou.. Já si to doleju sám jo? Dík

Turka s cukrem a kapku mléka, ale fakt jednu, nebo raději žádnou.. Já si to doleju sám jo? A cukru co by se za nehet vešlo. Dík