Proč je podle mě Game Maker tak boží?

Poslední dobou jsem hodně přemýšlel o tom, že bych se naučil nějaký ten „normální“ programovací jazyk. Postahoval jsem si proto python a knihovnu pygame, poté haxel, love a pár dalších.

První věc co mě překvapila bylo, že jsem neměl zas až tak velké problémy s učením. Když jsem totiž asi deset let nazpět poprvé stáhnul céčko, koukal jsem na to jak tele na relativně nová vrata. Říkejte si co chcete, ale to GML vám opravdu dá parádní základ pro programování…

Po jednom dni jsem měl v love hotovou obdobu hry chyť míček. Nevím jak jste na tom vy, ale u mě jde o naprostou výhru 😀

Povzbuzen tím, že jsem se naučil základy regulérního programovacího jazyku jsem se rozhodl vytvořit něco většího. Nešlo to špatně. To vůbec ne. Ale bylo to… Pomalé.

U mě bývá tvorba hry většinou dílem okamžiku. Dostanu nápad a aktivuji ludum mód kdy opravdu celý víkend nespím. Přesně tak jsem udělal většinu her 😀 Vím totiž, že když projekt uložím rozdělán, už se k němu málokdy vracím. (samozřejmě jsou výjimky!)

Proto si myslím že i kdybych teď dostal mrtvičku a probudil se po týdnu v komatu s geniální schopností programování, ani potom gm nepřestanu používat. Je to totiž jediný nástroj který mi umožňuje prakticky do pěti až deseti minut od dostání nápadu vytvořit funkční prototyp.