Oživování milodíla

Konečně jsem se došoural k tvorbě úvodního levelu! Poměrně rychle mi došla šťáva, takže jsem se rozhodl nasát čerstvý vzduch do plic a najít si nějáká vodítka pro další postup. Povyprávět o smyslu svého konání. Zase trochu nasměrovat myšlenky, porazit pocit nejistoty, zmaru a dlení v práci. Zjistit čím se zabývat do hloubky a co nechat ležet naplacato.

Říkám si jestli to nerozdělit na dva články, ale moje zkušenost je taková, že jakmile se něco rozkecá pod čarou ponoru, nejde navázat na předchozí text. Takže si dejte kafe, nakrmte domácí zvířenu a odežeňte pokrevní příbuzné. Zazní oslavný hymnus.

Technické problémy

Rád bych věděl jestli se už daří hru rozchodit Matějovi a zda přechovává nějáké vodní efekty. 😉 Zdá se, že blbnutí (na srazu v konspirativní jeskyni) způsobovalo odečítání jedničky z delta_time (protože Zitronovo 100-1=99, ale Matějovo 0,001-1= 0.999).

Jednoduše řečeno, hra se propadla do čtyřrozměrného ikositetrachoronu který se zdá býti (jaksi) zrcadlovým obrazem našemu vesmíru.

Každopádně, testovací verze „D“ (kterou jsem potajmu rozesílal) je už zastaralá a rád bych jí nahradil nějákou ve-zdejší ukázkou, abych dostal lepší představu o životaschopnosti počinu. Zatím mi hra příjde příliš neduživá abych kohokoliv nutil do hraní dema. Víte jak to chodí, když si to osaháte můžete ztratit zvědavost a získání další odezvy si vyžádá nemálo propagandy a eskamotáže. Zatím se (jak doufám) všichni spíš těšíte. První vypuštěné demo si zahraje zdaleka nejvíc zvědavců 🙂

Další věc na kterou přišla řeč, byla zastíraná touha hru zpeněžit.

Moje představa o mamonizaci je využít jeden z následujících dvou postupů.

Obroditelský duch

Česká verze dostupná zdarma, překlad do angličtiny placený a propagovaný podobně, jakoby byla ve vývoji. Ponašem lidstvo nemluví. Budu dopředu vědět, jak byla příjmána. Prezentaci (včetně názvu) půjde přizpůsobit. Je možné, že hráči ve hře objeví nějáký rys který sám nevnímám.

Stand-alone demo

Hra bude mít demoverzi jejíž obsah nebude součástí plné hry. Je to jako udělat krátkou freeware hru a navázat komerčním pokračováním. Jako DLC zdarma 🙂 … Kriplverze

Hra je přecijen příliš neobvyklá, aby jí šlo jen tak hodit do frcu. Někdo prostě musí nejprve objevit co to vlastně je, abych ji mohl prodávat.

Tak a těď, vhánění krve do žil.

Hraní zatím připomíná spíš cestu naučným slovníkem, mezi navazujícími popisy a událostmi není moc prázdných ploch mapy, kde by se hráč mohl jen tak toulat a prošlá cesta se umazává. To ve mě vyvolává obavu, aby se nezničil pocit putování krajinou. Na druhou stranu se to týká vyprávění které vyloženě navazuje na sebe a kdy hráč doprovází další postavu. Což je tak 90% času 🙂 takže hráč asi nebude moc vnímat mapu jako otevřené bludiště, ale spíš jako hranaté menu. Na druhou stranu by to nemuselo ničemu škodit, jako textovka to funguje výborně a pohodlně se v tom dělají alternativní cestičky. Je to vlastně jako použít dějový strom rovnou jako herní plán. Oproti tomu může být dosažena iluze prostoru a volnosti pohybu, výměnou za dočasné bloudění prázdnotou, ale proč vlastně?

Ve hře stále není hotové intro a chybějí číslice. Místo toho jsem bloudil vršením poznámek a čtením potrhlých vizí povídkových i románových rozměrů. Další zdroj inspirace je určitě hromadění nejrůznějších obrázků a poslouchání všelijak pomačkané syntetické hudby. Jen se tím nesmíte moc vyšťavit. Takže pro případ, že by to někdo ocenil, přihodím aspoň několik zmatených odkazů.

Lak na nehtyW40k: Hvezdné vojny, rauš-dědeček, barvotiskový škvár, veliký Pupulu, nadpanelák, retrofutro, Šumava 3000, atomový věk, hliníková fólie, wellaflex, boží, habitat, vodka s rumem, hroby posádky Bellerophonu, visačky, strašidelný les, Mordor, D jednička, plno ničeho, po pařbě, mžitky, tatík, hlahol, cígo, plošinovka, Mešugeras.

Nebo můžete zkusit kam se sami proklikáte.

Hra vzniká živelně

Snažím se představit si, že to sám hraju. Co bych chtěl udělat, jakou odezvu okolí  bych očekával. Chci čas od času něco jen tak nakreslit a bez velkého přemýšlení to vložit někam do hry. Stavět nové události kolem toho co mi to připomíná a jak by to zapadalo do celku. Pak to naněkolikrát procházím abych vytrhal plevel (chyby, divné věty a exploity). Abych nahradil co není zajmavé a trochu přežvýkal tu nesrozumitelnou stěnu textu, kterou před hráče vrším ve snaze obezdít ho čtvrtou zdí. Jako hlubokou studnicí v níž bude tonout v proudu fantazie vyvěrající z jeho zaujetí. Místo toho se nejpozději v poledne topím ve vlastní šťávě. 😀

Okecané to máme, zbývá zmínit pár problémů s grafikou.

Z předchozích několika let mám v šuplíku pár starších výtvorů. Jsou to jen černobílé tahy perem, takže se z nich dá vyrobit jakási „neonová“ změť čar. Podobně jako u Třískoku.

Pro ilustraci můžu přihodit i nikdy nezveřejněný screenshot z prvního prototypu „komiksové hry“ (*2014 – 2015†), který jsem úplně zrušil kvůli špatné hratelnosti a nepohodlné tvorbě levelů.

Je to ta stejná hra co dnes, nicméně černobílá grafika vznikla ještě pro zrušenou Šrototechnu (*2009 – 2013†). Použít lze jen málokteré obrázky.

Abych si to obhájil, připravil jsem malou omáčku. Pamatuju si totiž na jeden starý pokus o vytvoření umělé oční náhrady někdy z doby před rokem 2000. Experiment měl problémy s infekcemi okolo zdířky (voperované slepé dobrovolnici skrz lebku). Do ní se zasunul kabel od počítače nošeného v batohu na hrudi. K němu byla připojená videokamera. Obraz se přepočítal na jakousi síť obrysů a hran. Na povrchu mozkové kůry se nacházely elektrody v oblasti která zpracovává vzruchy z očního nervu. Mozek si časem začal sám vytvářet nová spojení která to interpretovala a obraz se pomalu zaostřoval. Šlo ale jen o 2D černočernou šrafuru a dobrovolnice viděla spíš jen světlo a tmu, nebo šmouhy.

Moje myšlenka je následující – 90% informací o okolním světě zpracováváme zrakem. Takže když začneme omezovat podrobnosti v obraze který vidíme, získáme více místa pro vnímání jiných vzruchů. Pokud potřebujeme dostat do lidského mozku podvědomé, nezvyklé informace a chceme aby člověk neztratil schopnost vnímat a jednat, je nejsnažší zjednodušit obraz který vidí.

Na což se hodí obrázky které jsem si namaloval dříve 🙂 Chce to jen vymyslet jak je zakomponovat do hry. Ideální asi bude nějáký přechod z podrobného obrazu do jeho zjednodušené podoby. Mám ale trošku potíže s použitím bitmap které jsem z nich dříve dělal, nedaří se mi uspokojivě vyhladit hrany. Takže musím vyhrabat původní scany, nebo najít v šupleti originály. Některé ale zaručeně, více neexistují, jiné jsou ošklivé jako sídliště.

S ohledem na to, že si hra vystačí s textem, bych nemusel ze starších malůvek dělat téma, ale je to zajmavá možnost jak ozvláštnit vzhled hry.

Suma sumárum, omezení vnímání lze použít jako nástroj k řízení rojů dronů. Další motivy by měli spočívat v zacházení s tělesnou schránkou jako s vyměnitelnou součástí oděvu a vybavení či poživatinou. Autokanibalismus, komunikace se stroji pomocí snů, „živé“ stavby z neaktivních robotů, virtuální výzdoba budov. Změna fyzikálního chování  na dálku. Genetická hybridizace + kybernetizace + prothetika a virtualita. Konfliktní situace a problémy jako: společnost/soukromí, příroda/technika, zavlečené/původní, vzpomínky/současnost, opatrnost/hravost, znalost/víra, věda/pavěda, trvanlivost/dostupnost, život/smrt, zažité/nové, kulaté/hranaté. Možná se to obejde i bez krveprolití a nakupování v samoobsluze. K tomu téhle hry ani není zapotřebí 🙂

Držte palce ať z toho nezblbnu, neshoří mi komp, neztratí se zálohy a nestane se cokoliv, co by nemělo xD Na Zdar!