Obdiv dokonalosti, pocit méněcennosti, a tak dále. (a taky jsem na tohle starej)

(poznámka nad čarou… článek je silně o ničem, ke konci jsem zapomněl co jsem chtěl vlastně zdělit, ale už toho bylo napsáno tolik, že se mi to nechtělo ukládat jako koncept.)

K tomuhle zamyšlení mě tak nějak popostrčila diskuse pod článkem o Cubesis. Víte, stejně jako každý člověk, i já mám tendenci neustále srovnávat svou práci s ostatními.

Tady na krevetě jsem proto, že je tu většina lidí z české free scény co uznávám. Kdybych to měl srovnávat s chytrákem, tak chytrák je pařba kde se trsá a paří až do rána. Oproti tomu je kreveta after-párty, na které se ti nejotrlejší baví u poslední flašky vína na pláži a při východu slunce.

Člověk se zde dočká rozumné odezvy bez toho, aby nějaký hnidopich poukazoval na to že pixel vlevo je moc vlevo, a nevšiml si že hlavní postavička už dávno propadla podlahou. (A ano, to se mi už stalo.)

Ale zpátky k tomu srovnávání…

Mám takový ošklivý zlozvyk. Mám totiž tendenci považovat všechny kolem sebe za geniální. Vím že nikdo není dobrý v čemkoliv jen proto, že na to má talent. I talentovaní lidé musí vynaložit nemalou dávku úsilí na to, aby se mohli posunout někam dál.

I když si tohle uvědomím, napadne mě další věc. A co já? Já vlastně nemám talent na nic. Ty časy které jsem mohl strávit sebezdokonalováním jsem promrhal… No… Jinak. Když jsem byl v pubertě tak se mé koníčky změnily, a místo herní tvorby jsem trávil večerem studiem praktické magie podle Geralda Gardnera nebo Melvillovým andělským zaříkáváním. (Mimochodem, kdyby jste se teď  podívali na mojí knihovnu, pořád by to vypadalo že š*kám Jolandu za knížky.)

Mám díky tomu pocit, že jsem ty roky mezi šestnácti a dvaceti prostě promrhal. (A přitom by se moje znalosti magie daly použít v game designu tak nááádherně! 😀 )

Nakonec to skončí tak, že sedím za stolem a piju kafe. Přemýšlím o tom jak jsou všichni nadaní a já neumím ani prd. Prohlížím svoje portfolio a říkám si, jak je to všechno debilní. Za celou tu dobu co jsem tvořil, se o mě zmínili jen dva magazíny a moje hry hrálo asi 5 let’s playerů.

Když už si říkám že to nemá cenu, mám připravený příkaz format c: a oprátku kolem krku, trkne mě to.

Počkat…

Ty let’s playe nejsou tak špatný. Vzhledem k tomu kolik lidí dělá hry, a kolik jich denně vyjde, je fakt že zrovna mě udělali let’splay docela zázrak! (Sundavám oprátku.)  Navíc, ti největší géniové jako Michelangelo, Leonardo Da Vinci se proslavili až po třicítce!

Stejně jako já, celou dobu bojovali proti těm lepším, a jak to nakonec dopadlo! Takže já mám vlastně ještě 4 roky čas, a pak to přijde! (Mažu format c:)

Krom toho, moje nápady nejsou zase tak debilní! (Otvírám truhlu s nápady)

Deal with devil

Batlarkanoid

//Nedodělané ještě víc 😀

Bio-Bot

NKŠ

Na něčem z toho jsem chvíli dělal, něco jsem si jen zapsal protože mě to momentálně napadlo 😀 Je to jen malá část z toho co nosím v hlavě. Ostaní jsem byl prostě líný si zapsat.

A proto že jsem v tuhle chvíli úplně zapomněl o čem jsem to chtěl vlastně psát, tak to utnu.