O stránce na internetu

Opravdu dlouho jsem přemýšlel, co bude v tomto článku stát, jakou bude mít formu a jaký styl. Ale následující řádky píši stejně prázdný jako před týdnem. Je to zvláštní věc tyhle úvodní proslovy,

jejichž pronášení je jistě poctou, které se přednášejí s patřičným nadšením a s nadějným očekáváním. Jenže co je to za poctu a čest, když jste si je udělili sami? Budí se ve mně mnoho skepse a můj stav má do jásavosti daleko. Přesto musím následující řádky sepsat právě já, protože jsem přijal něco, co je dost malé na to, aby to bylo nic, a přitom tak veliké, aby na tom záleželo úplně všechno, totiž tvorbu webové stránky.

Web, síť, pavučina, která spojuje lidi na místě, kde je rozprostřená. To je v prvé řadě váš monitor, na druhém místě pak samotná stránka. Všechny mušky, které pochytá, jsou propojené a v područí tyranského pavouka. Tímto tyranským pavoukem je nejen struktura stránky, ale především každý jeden uživatel. A s krevetami je ten problém, že mají na rozdíl od pavouka nohou asi čtrnáct. Mít možnost takové šikany, to s sebou nese velkou zodpovědnost. Takový nástroj ovšem můžeme využít k něčemu prospěšnému, protože čtrnáct rukou, to je podstatně víc podání dlaně, než kdekoliv jinde. Jak je taková věc možná?

Občas se stane, že pavouci obalí celý strom pavučinami a navzájem se nežerou. Mají dost potravy a ničit si pavučiny a bít se jeden proti druhému, to by byl holý nesmysl. Každá pavučina navíc znamená lepší pokrytí stromu, více potravy, lepší uspokojení potřeby. A podobné je to i se stránkami na internetu. S těmi herně vývojovými obzvlášť. Je to sice zvláštní, že Kreveta se vydala na souš, a dokonce na strom, ale co naplat. Třeba také jednou sleze ze stromů.

Co tam bude dělat? Bude debatovat, nakonec jí ani nic jiného nezbývá. Lidé a internetové stránky často podruhé vymýšlejí kolo. Jenže taková věc je nejen zbytečná, ale především v nejniternějších hlubinách agresivní.  Člověk ovšem může vzít, co jiní vytvořili a o co se podělili, a soustředit se s takovým základem na něco jiného, pro celkovou situaci podstatnějšího. Zde to znamená prosté klábosení. Nic velikého. Jaká by to také byla bláhovost chtít cosi většího než již takhle velký úkol na tak malé stránce. Máme na to pouze celé moře prostoru a času. Jenže ve vzájemném hovoru napříč stranami je potřeba vzájemnosti. Jak jí lidé dojdou, když se v pustém prostoru sítí pohybují nehlučně a neosobně jako sebestředné gorily, to vskutku nevím. V tomto jednoduchém úkolu povídání si, a nic jiného jím není, se ale předně skrývá cosi většího: úkol bavit se. Bavit se jako se bavívají děti na pískovišti. Společně si hrát.