O lehké závislosti na odezvě

Nejsem si jist, jestli podobné pocity zažívá více lidí, ale já jimi v poslední době vcelku přetékám… Chci mluvit o jakési závislosti na reakcích lidí na mnou vytvořená dílka…

Nesejde ani tak na tom, co přesně tvořím, ale myslím, že potřebuji sem tam slyšet názor z vnějšku… Nevím, čím to je, snad jsem málo sebejistý či nejsem přesvědčen o kvalitách své práce, ale rád bych sem tam, nejlépe během samotného procesu tvorby, slyšel zdravou kritiku. Abych věděl, zda se výsledek nemine účinkem. Abych si byl jist, že vše funguje jak má, tím myslím, že publikum cítí ty správné emoce, že alespoň některé pasáže dílka pochopí stejně jako já…

Příklad: Na výtvarce jsem bezmála půl roku kreslil komiks, tužkou… Výsledné dílko má dvanáct okének a zabírá pět čtvrtek o velikosti A4… Docela piplačka… Celou dobu jsem komiks kreslil podle vlastního citu, za což jsem rád. Během tvorby do mě učitelka ryla. Tvrdila, že jí vadí absence příběhu, že ztrácí nit atd. Z jejích komentářů jsem měl silný pocit prázdnoty a byl jsem smutný, že nevnímá to, co já ano… Minulý týden jsem vše dokončil a komiks se dostal k více lidem. Překvapivě, většina reagovala přesně tak, jak jsem zamýšlel… A to se mi jen tak nestane, vážně. Udělal jsem tedy chybu, že jsem během práce nepropašoval ven alespoň skeče komiksu a neoptal se širšího okolí na jejich názor… Zdá se, že věřit jedinému z davu není zdravé.

Co mě však trápí o něco více je práce na čemkoliv v absolutní izolaci, tedy bez jakékoliv odezvy. Někdy proto trpím docela podivnými pocity zmaru, nevěřil bych, jak moc potřebuji, aby mi někdo neustále nadhazoval návrhy na zlepšení, podstrkoval i tu nejostřejší kritiku… Pro mě osobně je kritika asi nejsilnější možná forma motivace a nemyslím si, že je to kvůli mé porouchanosti… Zažíval jsem to vždy, když jsem vyplivl nějaké to hotové dílko. Po tak dlouhé době, polovyčerpán vývojem, se na mě vhrnulo několik kilořádků kritiky přímo od srdce, často bez obalu a mně se otevřely oči. Zase jsem nažhavil a díky této do často jednoho jediného večera koncentrované kritice opravil vše možné… Teď, když mohu poprvé ve svém bědně krátkém životě pracovat na větším projektu, je toto trochu problém. Na druhou stranu si myslím, že samotný tvůrčí proces si užívám více než moment vydání. V tom si dost nerozumím.

Nicméně, asi jsem na feedbacku opravdu závislý. Setkávám se  s tím i v naprosto obyčejných situacích. Myslím, že všichni tak trochu kritiku a odezvu potřebujeme a vyhledáváme. Tajně, samozřejmě.

Co si o tom myslíte vy? Máte podobné zkušenosti, nebo jste se s podobnými problémy nikdy nesetkali?