Narativní hra Bez názvu

V klidu se zaobíráte aktuálním projektem a najednou zazvoní telefon: „Letos to nevyjde, ale když do třetího března stihneme komerčně vydat narativní hru, tak by to snad šlo aspoň napřesrok. Dá se to nějak udělat?“ Je středa sedmnáctého února a je potřeba se rozhodnout rychle.

Zchladil jsem žáhu, že žádost o „příspěvek“ nepodáme, nažhavil mozkové závity a jal se přemýšlet. Kratší adventura na motivy jedné z fantastických povídek o upírech, duších nebo tajemném neznámu, které jsem četl v posledním roce? Nebo raději intelektuálnější „pohádky“ Hermanna Hesseho? Díky pobídce udělat příběh o muži, který se cítí prázdný a postupně se mu probarvuje vnímání světa, jsem si vzpomněl na dříve rozplánovanou obrázkovou knížku o dívce, které není moc dobře, má deprese a potřebuje opravdového přítele, kamaráda, a nakonec se jí díky tomu projasní svět. Nestojí to tedy na vodě nouze tolik, kolik by mohlo. Zároveň to však není ani zdaleka tak dobré, jak snad jednou bude ona obrázková knížka.

Visuální styl je velmi jednoduchý a spíš navozuje dojem, impresi, z prostředí a z nálady postavy, než že by jemně pracoval s výrazem a s gestikulací (v daný moment je více či méně hotových šest pozadí ze sedmnácti). I přes podmínky vzniku se tu o to chci podělit (přijímám i veskrze negativní reakce :-D).

uka1s uka2s uka3s

Hratelnostně pak jednoduchá hra s několika souboji, jak dívka zápasí s démony své duše nebo s „hrdinnými“ nápadníky, pár skoků, pár drobných úkolů. uka4s

Je to asi to nejšílenější, co jsem v životě dělal. Nemyslím teď obsahově. Do třetího března vydat komerčně narativní hru. Jediná poctivá pointa článku, která mě napadá, je „Do prdele!“