MHD I. – neslavný konec Vlaku do Jumy a honička z viktoriánské Anglie
Vlak do Jumy
Jak říkal už Jára Cimrman, důležité jsou nejen objevy a vynálezy, ale i slepé uličky. Kdo ví, kudy se nevydávat, má větší šanci, že se nakonec neoctne v úzkých. Což se mi solidně podařilo s projektem Vlak do Jumy.
Začal jsem nejspíš jako všichni, hudba, téma, z toho vznikl námět na hru. Jenže jak jsem starý, funguji už nějak, a zkoušet to jinak se mi většinou nevyplácí. Šlo to asi vzít rozevlátě, umělecky, ale tohle prostě nedávám.
V čem byl problém? Vytvořil jsem hru z boku, ve které vystupovala hlavní postava a protivníci, pohybující se po vlaku. Co jsem úplně nedomyslel, byl herní mechanismus: postava měla dostřel, mohla se k nepříteli připlížit ve 3 polohách. Nepřátelé byli různě pootáčení, šlo se k nim tedy přiblížit zezadu. Při výstřelu se otočili po směru hluku, případně se snižovali kvůli správné palebné výšce. Dobře, ale co s tím dál. Buď se připlížím ve vhodné poloze, a pak si nepřítele dám, nebo ve špatné, a pak si dá on mě. Žádná hratelnost. Zmiňoval jsem možnost okoukanou z filmových honiček: zaujmu pozornost nepřítele na střeše vagónu aby se otočil směrem ke mně (zády k mašině), a zezadu ho sejme přibližující se most.. To podle mě nestačí. Prostě jsem to pojmul od začátku špatně. Mít buldočí vůli, věnuji teď hromadu práce skriptu nepřátel, a výsledek je v nejlepším případě nejistý. Takže jsem se raději rozhodl začít znovu.
Nový začátek
Asi to není tak cool, ale tohle se mi vyplatilo vždycky: mít herní mechanismus, a všechno ostatní domyslet až když to má hratelnost. A já herní mechanismus měl
Policajt a zloděj (Urban Hunt)
link ke stažení https://dl.dropboxusercontent.com/u/14402706/urban_hunt.exe
Alternativní link (fix.scale 100%, rozlišení 1024×768)
https://dl.dropboxusercontent.com/u/14402706/urban_hunt_Zitron.exe
Je to klasická honička v ulicích města, postava musí proběhnout určená místa a nesmí se nechat chytit (tj obklíčit ze 4 stran, a to včetně zdí). Střílení je tady víceméně k ničemu. AI nepřátel hraje také proti herní mechanice. To je herní zkratka, kterou okecám (mohl bych to napsat vzletněji, ale je to fakt) příběhem.
Čili, mechanismus šlape výborně, nepřátelů se lze zbavovat sice jednoduše, ale podle pravidel která jsou poměrně zábavná. Útěkem za roh se jim ztratí postava z dohledu, a přestanou jí pronásledovat. Vstupem do budov a o překážky (skrz dveře vidí, dokonce je i jako ničitelný objekt likvidují – neumí si odemknout!), ale dokud jim překážka stojí v cestě, mají smůlu.
Příběhově by se to krásně hodilo na zombie, roztloukání beden a dveří za Vašimi zády by bylo asi efektní, ale zombií je všude dost. Pryč s nimi! Chci tam viktoriánský Londýn (ano, právě jsem dočetl komix Ragemoor x). A vida! To omezené pronásledování krásně řeší londýnská mlha! Takže mlha, sbírání, plížení se za nějakým ne/kalým účelem… a nějaká osudová situace, a časový limit…
Takže lovecraftovský příběh, s detaily si nechám prostor, zatím sám nevím, respektive mám rukou kreslený koncept, a ten budu ladit… Mám to v úmyslu stvárnit jednoduchým komixem, snad se mi to podaří nacpat do krabičky zadání tak, aby toho moc netrčelo ven x)
Konce mám v souladu s vlnou MHD I čtyři, tentokrát ale pramení ze samotné herní mechaniky: buď ne/stihne posbírat všechny „věci“, nebo se nechá zajmout (nemůže se hnout, pat), nebo to vzdá (pat, ale obtížně definovatelný, místo abych se s tím kódil, dám tam tlačítko „vzdávám to“, a z toho vyplynou morálně hluboké následky ve formě nějakého komixového konce x)
Jsem spokojený, mám herní enžínek, a jdu ho zalít omáčkou!
Aktualizace 2.července
Tak jsem včera o kus popojel, konkrétně jsem to nacpal do nějakého příběhu. Snažil jsem tam dát ponurost Londýna smíchaného s cthulhuovskou atmosférou alá Lovecraft, Quencey či Doyle (vida, a pak že tam nebudu mít umělecký rozměr :D). Využil jsem k tomu menu, příběh začíná u stolu slavného detektiva, a tlačítka ho rozvíjí – buď se ponoří do opiových vizí a nechá herní svět napospas (konec), nebo sfoukne petrolejku (příšerné oko ho donutí jí zase zapálit) či se vrhne do čtení dopisu vhozeného oknem (prosba o pomoc a skok do úvodu hry).
Úvod do hry, který slouží zároveň jako vysvětlení herních prvků je formou komixu, trochu temného a trochu vtipného (snad).
Zbývá tedy propojit levely, sprovoznit ten spropadený ovladač mp3 a mám hotovo. Je to potřeba, nevím jestli mi do toho v příštích dnech něco nevleze, a rád bych to stihnul, aspoň v nějaké verzi.
Jinak díky pánové (Firejs, Zitron) za typ, Hideovská pěst je parádní prvek! Jestli budu přidávat ještě něco dalšího nevím, spíš bych se rád zaměřil na detaily: zvuky, ty dělají atmosféru, a nějakou interakci – rozbitá bedna by měla být vidět (trosky, létající prkna)… Nezbývá tedy nic závratného, ale práce je ještě dost. Doufám že to zvládnu nějak obstojně….
vysvětlení formou komixu (jen jenom obrázek)
herní obrazovka
21 komentářů
Při čtení úvodu jsem také myslel na mrtváky, nakažené, zombie, zeky, zetka, nemrtvé, kousáče, chodce či jiné podobné bytosti ale historický londýn a krádeže zní také zajímavě.
Grafika na obrázku je docela sympatická.
Tak položím otázku:
Bude tam jeden těžký level, nebo půjdeš formou více levelů během kterých se pokaždé pustí hudba od znovu? Druhá možnost je u tohoto typu hry asi pravděpodobnější.
Nechť se krok stranou zdaří. Líbí se mi ten nápad s prcháním před všetečnou rukou moci výkonné. Já osobně bych přidal schody, něják si nedovedu představit honičku v Londýně bez úprku po kluzkých taškách, kolem komínů a vikýřů. Něják mi to připomnělo jednu stolní hru na podobné téma, kde se dalo prchat i veřejnou dopravou. No a co takhle stará dobrá (Josefa? Radeckého? Palackého?… stará prostě) Praha? Nějáký ten pavlačový dům s dvorem? C.K. četníci s černými, kohoutími péry na klobouku a šavlemi? Ale Londýn je taky město, ale urbium Praga mater to neni 😀
Firejs: přemýšlím mezi variantou s více levely a generovaným levelem…
Zitron: chtělo by to nějak okořenit, ale když ten samotný koncept je tak výživný 😮 🙂
Přidej změnu na pana Hydea, který dokáže prorážet stěny a trhat četníky na kusy. 🙂
Oba máte recht, musím to aspoň trochu ozvláštnit 😀
Aktualizováno!
Fajne, tak snad už jen zbývá si počkat na finální hru. 🙂
Tak mám též hotovo! Link je v textu… Snad je všechno ok, konec byl docela hektický 😮 A doufám, že hudba do hry aspoň trochu pasuje, nejsem si jistý jestli to není trochu na hraně 😮
Na poslední chvíli jsem neodolal, a místo podstatného ladění hry ještě dodělával sprite dobového chronometru (věnováno Julesem Vernem 🙂 😮 … No, možná jsem tam mohl prdnout Big Ben, bylo by to stylovější (v komixu hry je jako přimomínka časového limitu)
Ať hra dopadne jakkoliv, mám radost, takhle parádně jsem si nezajamoval ani nepamatuju! 😀
Mám ten stejný problém jako u You Die… Proto bych chtěl požádat o alternativní spouštěcí soubor, který by neměl nastavený full-screen nebo měl zapnuté Fixed scale na 100% a rozlišení na 1024×768 px. Takhle mi to bohužel hodí modrou smrt grafiky. Můžu to zpustit v rozlišení 640×480 ručně, takže to není problém. Rád bych si to zahrál 😀 Díky. To je pech 🙂
Večer zkusím upnout, dík za upozornění… Jenom nevím jestli to není nějaký rozpor mezi GM a Win, hru mám jestli se nepletu defaultně v okýnku… večer s tím něco provedem!
Díky, mě se to stává celkem běžně (u GM her hlavně), nejspíš je to nastavením (nativním?) monitoru. Dřív mi padaly i 3d hry (po půlhodině pravidelně), ale to vyřešil ovladač. Asi mám smůlu :d Každopádně to žádá prozkoumání, možná na to trpí i jiné počítače 😀 Jinak třeba moje VandraKá mi to dělá také, pokud je tam rozpor, viz výše.
Jo a něják jsem si všiml, že nemáš jmenovku (tag) malá herní dílna 1 na článku. To je škoda 😉
Dík. Vidíš, a to mi v práci vyplňování formulářů a žádostí tak jde 😀 Je vidět, že mě ještě úplně nezlomili! 😀 Máš prosímtě ajsko nebo fb účet že bych si večer na tobě opravený exáč rovnou vyzkoušel?
Jo viz. SZ
Asi se mi z MHD zatím líbí nejvíc. Spojení Bombermana a stealthu z viktoriánské anglie s Cthulu je hodně zajímavé. Bohužel jsem zatím nedohrál – škoda
Nastav si obtížnost na minimální, tj. šedivý tlačítko v komix menu na malý číslo, třeba 3. Nebo naopak modrý tlačítko – boj pěstí na vysoký, pokud se bude blížit číslu šedivýmu, odrovnáš většinu nepřátel pěstí.
Jinak je to celé myšlené dost blízko stylu který popisuje Zitron, nepřátele můžeš „orvat“o bedny, o dveře, nebo se pěstí probít do baráku a utéct jim bokem… Primitivní mechanika a ai těch strategií kupodivu umožňuje docela dost, chce to zkoušet… a samozřejmě, v hardcore obtížnosti, můžeš bobie obcházet, a hlavně! lákat je tam, kde ti při obejití čtvrti nebudou vadit… jseš prostě návnada i cíl – využij to ve svůj prospěch 😉
A to já to zase dohrál. Dalo to pravda, drobátko zabrat. Asi šest-deset smrtí, ale nakonec jsem v potemnělé uličce, zpola lapen skupinou tří bobíků ze severu a čtyř z jihu, počal taneček zprava doleva. Všici se pokoušeli v témž směru mi naběhnouti, ale drželi se zasebou, jeden druhého předbíhaje. I polit horkým i studeným potem zároveň, jal jsem se prchati ku zdi. I rozebírati jsem ji počal, holýma rukama cihlu po cihle. Jak se mé zakrvavené paznehty prodraly skrze tapety se vzorem květinovým, v stylu Biedermeierském, ze sil posledních proskočiv vchodem zevnitř zpět na ulici i zaklapl jsem je a klíč zalomiv, vrhnuv se já do náruče noci. Poté zcela neviděn jsem prošel podél zdi jižní a na pořádkumilovné strážce počal nemravně mávati. Tu houf se slil jako řeka dolů. Já opět se vysmeknuv očím jejich, obchvatem za zběsilého úprku kol celého bloku městského i sebrav já vítězoslavně baňku z kočičích hlav žulových, jenž tuze kluzké deštěm byly.
No a tak to bylo 😀 Akorát hláška „sebral jsi všechny návnady velkého Chulhu“ mi zní spíš jako reklama na bujón. Později jsem to zkoušel ještě znova a výrazně mi práci usnadnil objev pohybu zešikma! Jen nerozumím té bizarní zkratce která má ovládat obtížnost, co to je? Zemřít stářím se mi povedlo jen naschvál. Ta zničitelnost prostředí strašně zpříjemňuje hratelnost, ani se nepamatuju že bych kdy v nějáké hře viděl jak se nepřátelé vlámou do baráku aby vás dostali. Tato z rychlíku vyhozená bageta je prostě ještě teplá a čerstvá 🙂 Chutná dobře. Nejvíc se mi líbilo to oko.
No a teď čekám na tvé dojmy 😉
Dík za zahrání, myslím že si na to kápl! x) Obtížnost určuje počet objektů, který jsou na obrázku za tlačítky – počet šedých bobiů-nepřátel, červených checkpointů, a modrých inkoustů – nápojů Dr.Haida – prostě směs k namíchání obtížnosti a zároveň stylu hry (v rozsahu od stealth po akční pěsťovku)…
Zítra oplatím, dnes už mě zaměstnání orvalo poslední zbytky sil 😮
Hra je geniální! Jednak mám rád tu tématiku, jednak k tomu překvapivě pasuje hudba. A celkově je to velmi příjemně hratelné. A až se mi podaří vyhrát, budu ještě spokojenější. EDIT: Tak asi napočtvrté se to povedlo. Příjemně to procvičuje pozornost. Takhle k večeru, nad ránem mě k tomu nenapadá mnoho výtek – snad jen že mě zprvu mátlo, že střílejí, ale nic mi nedělají, dokud mě neobklíčí – vylepšováků, ani vtipných hlášek. 😀 Zkrátka se mi to líbí. 🙂
Kuju x). Oni nestřílejí, to měl být zvuk lámaných beden. Zvuky jsem použil z balíčku gm, celkově by se tam samozřejmě hodily úplně jiné…
Mám radost že se hra líbí! Co se k hudbě nehodilo bylo víc místností, mě jakožto tvůrci různé strategie jak přežít přišly samy (respektive od nich to vznikalo), hráče bych asi ideálně provedl level po levelu herní mechanikou, od neprostupnosti beden pro bobie, po dělání si cesty skrz zeď…