Malá herní dílna III

Třítýdenní dílna (kdybyste nerozuměli, tak workshop), v níž se účastníci snaží vytvořit hru inspirovanou ukázkou z povídky H. P. Lovecrafta. 

Pro nově příchozí

Jedná se o časově omezenou událost, během níž lidé vytvářejí drobné hry, které jsou v závěru seřazeny do žebříčku. Cílem je dosáhnout atmosféry přátelské soutěživosti v kolektivu nadšenců do herní tvorby, proto se nejedná o soutěž, ale o dílnu, čili o seminář, kde se lidé v diskusi nad tvorbou obohatí, nebo jinak také o „pracovní schůzku odborníků“, zde spíše nadšenců.

Pro všechny, kteří plánují účast

Je velmi žádoucí vytvořit prostředí, v rámci kterého jednotlivé projekty ukážeme tady na stránce v aktualizovaných článcích a pokusíme se dát ostatním zpětnou vazbu, která by jim umožnila odevzdat výsledek ještě o fous lepší, než plánovali. Proto je silně doporučeno přibližně třikrát informovat o stavu projektu, prvně po tom, co přijdete s nápadem, podruhé tehdy, když už něco je, a potřetí již s hotovou hrou – a když to stihnete poslušně s předstihem, třeba ji na poslední chvíli ještě vylepšíte.

Zadání dílny

Doba trvání

16. 9. 2015 – 7. 10. 2015 (včetně) Tři týdny, jak je již zvykem, tedy minimálně tři víkendy.

Základní instrukce

Tentokrát je zadání trochu delší, ale snad o to zajímavější. Hra má jednak tematické omezení, jež je určeno ukázkou z povídky, a jednak hratelností omezení. Navíc také dobrovolnou výzvu.

1) Hratelností omezení

Postavy se musejí pohybovat po čtvercové síti.

2) Dobrovolná výzva

Jednou z důležitých herních mechanik bude fotografování.

3) Tematické zadání

Ukázkou se máte inspirovat, nikoliv ji adaptovat. Více viz Pravidla.

Ne, nevím, co se s [ním] stalo, a raději na to nemyslím. …

„To víte,“ řekl mi, „některé moje práce se do Newbury Street nehodí – mám je jinde, ani bych je tady nemohl malovat. Hrozně mě láká zachycovat proměny duše, a takový materiál tady na těch nazdobených ulicích zbohatlíků nenajdu. Back Bay není Boston – není to zatím vůbec nic, protože to místo ještě nemělo čas nasáknout vzpomínkami a přivolat svoje duchy. Pokud tam vůbec nějaké přízraky jsou, pak jsou to zkrotlí duchové ze slanisek a močálů; já potřebuji duchy lidí – duchy bytostí dost vyspělých na to, aby se dokázaly podívat přímo do pekla a pochopit, co vidí.

Správné místo pro umělce je North End. Kdyby to nějaký estét myslel vážně, nemohl by odtrhnout oči od slamů pro všechny ty navrstvené významy a tradice. …

Můžu vám ukázat domy staré dvě a půl století i víc; domy, které v sobě nesou svědectví událostí, jaké by ty dnešní budovy obrátily v hromádku prachu. Co dneska lidi vědí o životě a silách, které ho obestírají? Říkáte, že celé to čarodějnictví v Salemu byl podvod, ale vsadím se, že moje praprabába čtyři pokolení nazpátek by vám mohla ledacos vyprávět. …

Vítě, že pod celým North Endem byla síť podzemních chodeb, takže jistí lidé měli navzájem nerušený přístup do svých domovů, na hřbitov a na nábřeží? Na povrchu je mohli pronásledovat a žalovat, jak chtěli – ale pod ním šlo všechno svou cestou dál, aniž to někdo zarazil, a odkud se za nocí ozýval smích, to nikdo nezjistil!

Podívejte, vsadím se, že ve sklepích osmi z desíti domů, které tu stály už před rokem 1700 a od té doby se pomalu rozpadají, se dá připadnout na zatraceně zvláštní věci. Neuplyne měsíc, abyste se nedočetl o dělnících, kteří při demolici v tom nebo onom domě našli zazděné klenby či studny, které nikam nevedou. … Byly tam čarodějnice a všechno, co vyvolaly svými čáry, byli tam piráti a poklady, které přivezli z moře, byli tam pašeráci a korzáři – řeknu vám, za starých časů lidi uměli žít, nenechali se svázat pravidly! Tohle nebyl jediný svět, který čekal na smělého a moudrého člověka – pcha! Když proti tomu pomyslím na ty dnešní pobledlé sušinky a že i klub takzvaných umělců dostává břichabol a třesavku, jakmile se na nějakém obraze objeví něco víc než odpolední čaj na Beacon Street!

Dnešní společnost má jediné štěstí, že je příliš hloupá než aby se zajímala o minulost. … Ta starobylá místa přetékají nádhernými sny, zázraky, hrůzami a úniky ze všedního života, a tady není živá duše, která by jim rozuměla a dokázala je využít. …

Co kdybych vám řekl, že tam nahoře mám další ateliér, kde můžu zachytit samu podstatu temných hrůz a malovat věci, na které bych na Newbury Street nemohl ani pomyslet?“ 

Nemá smysl, abych se pokoušel vám vylíčit, co na těch obrazech bylo; strašlivá, zvrhlá hrůza, nepochopitelná zvrácenost a mravní zkáza čišely z těch nejprostších tahů štětce; slovy se to popsat nedá. … Obludnost a šílenství čišely především z postav v předním plánu – … umění spočívá zvláště v tom, že výtečně zachycuje výrazy démonů. 

Mou pozornost upoutal fotoaparát položený na stole. [Vysvětlil mi,] že ho používá pro zachycení pozadí, takže může malovat podle fotografie v ateliéru. …

V ohavných skicách bylo cosi velice tísnivého… Obrovská nepojmenovatelná nestvůra s planoucíma rudýma očima držela v kostnatých pařátech cosi, co bývalo člověkem, a hryzala tomu hlavu, jako když dítě okusuje cukrátko. Byla přidřeplá, a když se na ni člověk zadíval, přímo cítil, že každou chvíli může upustit svou kořist a vrhnout se za šťavnatějším soustem. … Na bílé místo na plátně byl napínáčkem připevněn kousek pokrouceného papíru – napadlo mě, že je to asi snímek, podle nějž […] bude malovat pozadí…

Na té fotografii nebyl žádná scenerie pro pozadí. Byla tam prostě ta nestvůra, kterou právě maloval. To byl jeho model, předloha, kterou používal – a pozadí na tom snímku tvořila zeď jeho vlastního sklepního ateliéru. … [On] fotografoval skutečnost!

(přesný zdroj citace uvedeme po skončení soutěže, děkujeme za pochopení)

Pravidla

1) Hra musí tematicky souviset s ukázkou: co z tématu vyberete, nakolik jej zobecníte, jak hluboko se v něm dostanete – jestli existenci jiných světů, jestli fotografování nestvůr, jestli z toho uděláte detektivku atd. – je na vás. Měli byste si ale být schopni věc v případě sporu obhájit. (Když odevzdáte romantickou hru o vztahu dvou teenagerů na gymnásiu v Horní Dolní, kterou jste pravděpodobně promýšleli úplně mimo zadání dílny, hru z finálního hodnocení vyřadíme.)

2) Hra musí jít spustit a hrát na PC.

3) Užívejte jen ty materiály, na jejichž užívání máte právo. Nepropagujte rasismus, nacismus, atp. Nevytvářejte porno hru. Zkrátka se držte zákonů České republiky. Za svůj produkt nese každý odpovědnost sám.

4) Hru je nutno odevzdat do půlnoci posledního soutěžního dne (7. 10. 2015) prostřednictvím článku zde na Krevetě. Toleruje se zpoždění +- půlhodinový autobus kvůli notorickým ponocovačům a nestíhačům.

 

Několik doporučení

Cílem je vytvořit malou hru, tedy žádný kolos. Zkuste nejprve odhadnout, kolik času na hru skutečně budete mít: bude to 120 hodin nebo jenom 24? Dbejte na to už při návrhu. Nápaditou hru jde udělat i za osm hodin. Důležité je nepřestřelit nároky. Vřele doporučuji před samotnou tvorbou nejprve presentovat nápad či podrobnější návrh a zjistit, jak se ostatním líbí. Na sdílení informací o vývoji doporučuji aktualisovaný článek, čili článek, do jehož úvodu při aktualisaci uvedete, že je aktualisovaný, a zároveň na aktualisaci můžete upozornit komentářem. Je to výborný záznam historie malého projektu, který bude mapovat vaši činnost v průběhu tří týdnů.

 

Hodnocení

Hodnotit budou moci všichni registrovaní uživatelé včetně účastníků na stupnici od jedné do pěti, nebo od jedné do deseti. Každý účastník si automaticky dává maximální známku, aby nedošlo ke zkreslení výsledků. Hlas účastníka se počítá jeden-a-půlkrát – zohledňuje se tím velmi podstatná zkušenost s tvorbou malé hry v časovém presu dle tohoto konkrétního zadání a tím tedy i (teoreticky) lepší schopnost hry ohodnotit zaslouženě. Výsledný žebříček vznikne zprůměrováním známek.

 

„Ceny“

Jako vždy zde má hrát hlavní prim nadšení do tvorby, a proto zatím neplánujeme žádné hmatatelné ceny. Kdybyste však někdo rád nějakou cenou přispěl, neváhejte se ozvat!

Aby to však nebylo úplně bez ocenění, na stránce o malých, nezávislých a jiných hrách Indee vyjde tematický článek o workshopu, kde se vyzdvihnou nejzajímavější tituly a vítěz tam bude středem pozornosti!

 

Zúčastníte se?