Kudy dál?
Zdravím ostatní vývojáře. Dneska večer na mě padla veškerá má nejistota a řekl jsem si, že mi možná pomůže, když se rozepíšu v prostředí, které je mně blízké. Omlouvám se předem, že se v příspěvku nachází jenom málo z vývoje her a hodně osobních pocitů.
Poslední hra, na které jsem pracoval (a zapomněl o ní napsat něco zajímavého na náš blog a sem na krevetu, protože jsem líný), byl maturitní projekt Mindness. Projekt jsem tvořil v Unity a u maturitní obhajoby se setkal s velkým úspěchem, přestože jsem ji nedotáhl ani do alpha verze, protože jsem hlavně zpočátku bojoval s Unity. Pro mě to byl spolu se zvládnutím maturity (navzdory mému počátečnímu očekávání :D) určitě největší životní úspěch. Zatímco po zkouškách byli všichni kolem naplněni úlevou a radostí, já se ani necítil, jako bych vyhrál, spíš naopak – a těch důvodů bylo víc.
Najednou je po 4 letech konec a přichází velké změny. Jsem složitý člověk, který si hledá cestu k jiným pomalu, a svoji třídu jsem si opravdu oblíbil až poslední rok. Zvlášť poslední dny patřily k nejlepším. A najednou, až člověk pozná kamarády a skvělý kolektiv – všechno je pryč, už je téměř nikdy neuvidí. Je to podobné, jako by přestali existovat. S takovými změnami se špatně vyrovnávám. Člověku najednou dojde, že ten čas ve škole mohl strávit jinak, kdyby byl jiný, kdyby dokázal dělat věci jinak. Kdyby byl silnější.
Přesně v takových chvílích mi byla kromě jiného záchranou tvorba her. Najednou ale musím řešit úplně jinou věc, a to moji budoucnost, abych si vůbec zachoval tuto možnost tvořit. Problémem je, že jsem se v průběhu života nezaměřil žádným směrem, není ze mě pořádný webdesigner, programátor, grafik – všechno jsem zkusil, ale žádnou pozici bych na placené úrovni nezískal, nebo bych ji dělal špatně a to nechci. Možná jsem se měl dřív zaměřit jiným směrem, než je tvorba her. Ale nebylo to mým snem, dal jsem se proto vlastní cestou, která nepřináší prospěch. Ne takový, jaký se dnes po člověku chce. Bohužel co se týká her, je ta situace naprosto stejná, ani nedokážu říct, co mě baví nejvíc. Když tvořím hru, rád dělám všechno, od vymýšlení, přes grafiku po kód, i když ten míň. A dělat jenom jednu věc, na to ani nemám takový talent. Dostávám se pak k tomu, že umím všechno a neumím nic. Vím, že byste mi poradili, ať se na něco zaměřím. Ale to hledání je velmi obtížné.
Takže je otázka, co dělat. Mám pracovní nabídku pro tvorbu webů a jejich propagaci, která má vést k prodeji. Vzhledem k tomu, že modernímu webdesignu moc nevládnu a neumím téměř vůbec prosadit ani vlastní hry, opravdu nevím… :D. Ale co jsem tím chtěl říct je, že by mně bylo velmi nepříjemné vzít pozici, ve které bych nebyl přínosem, jako to dnes ve společnosti chodí velmi často. Kéž bychom žili v tomhle ohledu ve svobodnější společnosti. Ale zdá se, že lidí jako já je minimum (nemyšleno nijak nadřazeně), a lidi je spíš viní z lenosti, protože si stěžují na nedostatek práce, když se přece jeví zdraví a mohou dělat cokoliv.
Často tak v poslední době přemýšlím o druhé verzi mojí osobnosti. Ta alternativní osoba, která dokázala všechno, co jsem já nedokázal, která byla dostatečně silná na to, aby si splnila svůj sen, aby se stala tím, čím chtěla být a díky tomu má úplně jiný život. Nejspíš bych v takové situaci byl game designerem, to mě zajímá nejvíc. Vím o tom, že máme mít rádi sebe v přítomnosti a zaměřovat se na naše úspěchy. Ale můžu o tomto způsobu myšlení číst libovolný počet knížek, stejně to je příliš obtížné.
Ale ne všechno je ztraceno a nevzdávám to. Tato alternativní osoba mně taky připomíná, že se některou její částí můžu pořád stát a věřím tomu. Ne vždycky, ale důležité je, že vždycky tu naději nakonec najdu. Taky mi pomáhá, že se mi podařilo vytvořit řadu pěkných her v týmu, který by beze mě nevznikl – i když moji kolegové dodávají, že bych je pak nepřipravil o skvělý život, který mohli mít 🙂
11 odezev
Studovat dál neplánuješ? A ano, měl by ses na něco zaměřit, ale chápu, že to není jednoduché. Vlastně mám úplně stejný problém. Nápady na hry, na mechaniky, grafika a kódění, to je všechno moje. I když je pravda, že nejlepší jsem v programování a vymýšlení mechanik a toho se určitě plánuji držet.
Co se týče třídy – obvykle ti podstatní zůstanou a ostatní se ukáže, že se kamarádíte jen proto, že jste spolu zavřeni v místnosti každý den. 😉
V čem jsi dělal ten projekt? Přibliž ho trošku, vypadá velice zajímavě. Nemělo by smysl ho dodělat?
Studovat může mít smysl. Ale spíše pro získání dalšího rozhledu.
Co se člověk nenaučí sám, jej nenaučí ani vysoká škola.
Ale určitě doporučuji to každému alespoň na rok/dva zkusit…
Já si dal roky čtyři a lituji, že jsem to neukončil dříve. 🙂
A s těmi kamarády souhlasím. Taky mi jich po střední zůstalo jen minimum a s univerzity taktéž. To je prostě realita a netřeba si z toho dělat smutky.
Na vysokou školu se necítím. Se třidou je to pravda, ale bohužel ty, které bych rád vídal, jsou stejně hodně daleko.
Projekt je vyvíjený v Unity. Má jít o otevřené prostředí hráčovy mysli, kde bojuje se stále těžšími nepřáteli s cílem dostat se pryč, je tam i malý příběh. Učil jsem se na tom základy jak enginu, tak herní 3D grafiky a animací, takže to nevypadá, jak bych chtěl. Ale je to základ, mám v plánu začít znovu a pokusit se udělat z projektu kvalitnější hru, hlavně hratelnostně.
Jsem rád, že zaujala, zatím lidi oslovila mnohem víc, než třetí Warped Times, takže ji nechci zahodit a snad budu moct co nejdřív pokračovat 🙂
Normální depka, to přejde. 🙂 Co se budoucnosti týče, tak je pro tebe nejlepší volbou přidat se k nějakému velkému profesionálnímu projektu. U takových věcí se totiž multiskill vyplatí. Myslím, že u her funguje něco podobného, co jsem zažil při výrobě televizních pořadů. Jeden člověk to prostě nevtrhne, pokud není génius, šťastlivec a dříč zároveň. Zatímco velký počet víceméně průměrných lidí sype výsledky jako na běžícím pásu. Navíc pokud rozumíš více oborům, máš větší předpoklad stát se postupně tím, kdo projekt řídí. Na jednotlivé práce budou vždycky lepší specialisti. Klidně začni u něčeho jako podržtaška a pokud v tobě něco je, talent si cestu najde. Hlavně si vyber projekt, tak dobrý, abys mohl s hrdostí říct: „Byl jsem u toho.“
Snad si najdeš svoji cestu. Všechny nás to čeká. 🙂
„Umět všechno a nic…“
To je klasika a nejvtipnější na tom je, že když si člověk jeden z těch oborů vybere pro hlubší prozkoumání tak zjistí, že to vlastně vůbec neumí. 😀
Třeba já. Kdyby mi někdo řekl, že po skončení univerzity budu psát skripty pro MsDOS tak bych si klepal na čelo. Nuže stalo se, upíchl jsem se v počítačovém průmyslu – psal jsem skriptíky, hrál si s notebooky a dělal support ve velkoservise… A teď se starám o to aby lidé s celé Evropy dostali správné DVD/USB pro reinstalaci Windows… Prostě blbosti. 🙂
Tím chci říct, že uvidíš, kam tě osud zavede…
Ale určitě se mu dá pomoci aby tě směroval tím správným směrem. 😉
Jen je třeba se furt učit, sledovat pracovní nabídky a zkoušet to. Znovu. Znovu a znovu. Nakonec to výjde.
Sranda, tiež som tento rok končil a pomáhal bratovi s jeho maturitným projektom ktoý bol tiež v unity. Síce unity ovládam veľmi obmedzene ale lepšie ako vôbec 🙂 . Rovnako si môžem povedať že poznám z každého rožka troška 😀 Ono ale problém je v tom že keď sa začnem jednej veci venovať tak zrazu mi príde tá druhá atraktívnejšia, síce o hrách si to nemôžem povedať tam mám už na účte nahratých tisícok hodín 🙂 .
V škole sme boli partia dobrá až na pár čo si pichalo do žili, ale teraz sa stretávame už len tý čo chceme.
A čo bude ďalej tak to neviem na pláne mám kopu vecí len čas mi ich orezáva.
Jojo, klasická depka, kolik jich už bylo 🙂 Nech tomu volnost, beztak ještě nevíš co pořádně chceš, hlavně nad tím furt nepřemýšlej a radši vypadni ven čumět po kočkách, přijdeš na lepší myšlenky :). A pak vem nějakou práci a až pak opravdu poznáš jestli je to to co chceš dělat nebo ne. Držím palce ať vše vyřešíš co nejlépe.
Moc díky za komentáře, některé večery bývají kritické 🙂
Musím souhlasit se vším. Asi budu muset chvíli vydržet věnovat se jinému oboru a snažit se zabývat se věcmi, které mě nebaví. I tak nevím, jestli je to práce, kterou hledám.
Připadám si jako poutník v Labyrintu světa od Komenského, který na začátku má dostat nějakou profesi a neví, jestli ze všech je vhodná právě pro něj. Vím, že se to dá poznat zkoušením, ale trápí mě, že když ta práce nebude pro mě, zbytečně zaberu místo někomu vhodnému, který o to místo usiluje a mohl by být na svém místě prospěšný.
Díky za pomoc, už tak mám špatný pocit, že jsem tu na vás vychrlil hodně svých problémů 😀
Práci nemusíš brát na vždy.
Každá ti přinese nějaké zkušenosti a znalosti.
A hlavně – zaměstnání tě neomezuje hledat něco vhodnějšího… Prostě nastoupíš, budeš bouchat prachy a až ucítíš, že je čas, tak můžeš začít posílat CVíčka na zajímavé pozice – když máš práci tak si pak můžeš v klidu vybírat jinou. 😉
Myslím, že nejkrásněji se tu vyjádřil TomBen. Pod to bych se hned podepsal.
Co se zmiňované vysoké týká, být tebou bych to nezahazoval, čímž se asi ostře vymezím proti Firejsovi, protože mi to v osobním růstu pomohlo velmi významně. Zároveň ti to dá čas některé věci promyslet. Případně také získáš čas se něco málo vyzkoušet. Já jsem třeba okolo sedmnáctého roku života usoudil, že bych snad mohl dělat grafiku, když „zamakám“. Tak jsem dělal grafiku různým projektům a zjistil jsem, že to sice asi nějak zvládám, ale že ze spolupráce bývám zklamaný právě kvůli omezení se na grafiku a že by pro projekt bývalo asi bylo vhodnější, kdybych dělal design, čili to místo, kam jsem se prapůvodně vůbec nehrnul.
Samozřejmě záleží odkud jsi, kde bys studoval a co bys studoval. Osobně se domnívám, že hloubavějším hledajícím lidem dá širší humanitní studium přesně to, co potřebují. Také to nesmíš flákat, to si pak neodneseš nic odnikud. Každopádně všichni mí známí ČVUTáci z FITu (to je asi 5 lidí) mají nabídky práce, která jde skloubit se studiem… Nevím, jak to měl Firejs, ale i přes přímou neuplatnitelnost mého bakalářského vzdělání bych si ho klidně vystudoval znovu. Dalo mi to nesmírně moc k tomu, abych byl spokojený v obecnosti, jak jsem a kde jsem, přitom však s vyhlídkou růstu, který mě neparalysuje. Zkrátka bych řekl, že až na vysoké jsem dostal duševní stravu, po které mé srdce prahlo. Je to (minimálně u nás na FHS bylo) úplně jiné než středoškolské vzdělávání.
Tak tolik k tomu za mě. 🙂