Blíží se další GM48 a já přemýšlím jak uspět. Vymýšlím nápady, návrhy, podvrhy a nadvrhy. Občas si dávám pauzu a přemýšlím o slečnách co jsem venku zahlídl, o autě se zmrzlinou co už nejezdí nebo o kostelní věži která mi přijde… Prostě divná. Po chvíli se zase vracím k přemýšlení o návrzích her.

Poslední dobou se snažím vždycky vymyslet něco, co tu ještě nebylo. Herní mechaniky které by si hráč zapamatoval díky svojí originalitě. Prostě popustím uzdu své fantazii. Spíše než popustím ji sundám, zahodím, spálím a začnu tvořit.

Otázkou je… Je to dobře? Šance že se povede vytvořit novou originální herní mechaniku je pravděpodobně menší než jsem čekal. Na prvních příčkách soutěží se umisťují hry co jsou často „standartní“ a nepřináší nic nového. Jen hezky vypadají a… Co si budem povídat, hezky se i hrajou.

Oproti tomu, moje nekonečná kreativita je spíše na škodu. Hry u kterých se pokusím být originální sklízejí komentáře jako : „Já jsem to nepochopil.“ „Je to zabugované.“ „Jak se to hraje?“. Musím přiznat že mnohdy oprávněně, neboť herní mechanika kterou já považuji za geniální a novou, se podle ostatních prostě nedá hrát. (Pak je tu taky ta vývojářská pýcha, kterou má každý z nás. Taková ta rovnice že kvalita vaší hry = doba tvorby * 10 )

Dostávám proto pocit že kdybych prostě za půl hodinky udělal základ pro top down hru, přidal pár levelů, nějaké rádobyvtipné bonusy co jsem viděl v jiných hrách a přidal tuctovou zápletku obohacenou o problém moderní doby. (Farma s marihuanou co napadnou drogově závislé zombie… třeba) Měl bych větší úspěch. A dalo by to méně práce.

A včem je teda problém? Říkají si možná někteří z vás…

Problém je v tom, že by mě to asi nebavilo dělat. Nerad tvořím něco co už tu je a takové projekty většinou ani nedokončím. Oproti tomu když tvořím něco originálního, vtahuje mě to dál a já jsem zvědavý jak hluboko vede ta pověstná králičí nora.

Jsem teď proto tak trochu na rozcestí, a přemýšlím jakou cestou se vydat, abych potkal jak radost z vývoje, tak komerční štěstíčko 😀