Jak pomoci lidem tvořit vývojářské týmy
Už delší dobu přemýšlím, jestli nejde udělat něco pro celkové zlepšení přístupu lidí tvořících v Game Makeru své, většinou zoufalé pokusy. Teoreticky se v nich skrývá velký potenciál, ale skoro vždycky ho vyplácají zcela neefektivním způsobem na téměř marné výtvory. Došel jsem k závěru, že největším hrobařem začínajících projektů je snaha tvořit samostatně, tedy bez kompletního týmu. To totiž způsobí nejen fatální nedostatek nutných prostředků ( schopností, času, motivace ), ale také často neopodstatněnou pýchu na svou práci, protože v lidské hlavě se snadno zamění kvalita dosaženého cíle s úsilím, které k němu vedlo. Při práci ve skupině je šance, že ostatní utlumí nepřiměřenou pýchu, doplní nedostatek sil, jejich výsledky dodají potřebnou naději a motivaci k další práci. Vím to proto, že pracuji v Game Makeru jako ryzí sólista řadu let a přestože toho umím a znám víc než většina ostatních, není to ani desetina síly potřebné k vytvoření různých věcí, které mi straší v hlavě jako neuskutečněné a zřejmě takto i neuskutečnitelné. Myslím, že dokážu vyrobit slušnou hru sám, ale jen za cenu nezměrné dřiny a času. A tolik motivace nikdy nemám. Čím větší sen ( ano, to je správné pojmenování pro rozpracované projekty ), tím dříve moje racionální já vyhodnotí dosavadní práci jako nepřiměřenou výsledku a zájem o pokračování v sebevražedné misi logicky přestane existovat.
Ještě horší situace je u těch šťastlivců, kterým se podařilo dát dohromady malý, ale funkčně nekompletní tým. Obvykle to bývá několik školáků, kteří trochu přičichli k programování ( je dost lidí, kteří tvrdí, že v případě Game Makeru o programování vůbec nelze mluvit ) a dostali „skvělý nápad“ na vlastní hru. Podstatou toho, že se dali dohromady, je totiž většinou fakt, že se sobě navzájem podobají schopnostmi a proto jim taky hromada dalších schopností chybí. Grafici nemají programátory, programátoři nemají geny na grafiku, hudbu skládat neumí budoucí scénáristi a když už se najde někdo všeobecně multimediálně nadaný, nerozumí herní produkci, trhu, pravidlům reklamy, případně právním otázkám ohledně licenčních nároků. Na tohle by teď možná šlo říct: „No a? Copak musí každý produkovat AAA titul?“ To jistě ne a sám jsem tenhle argument s oblibou používal na obhajobu výsledků, které byly alespoň trochu užitečné – tedy byly s radostí hrány. Jenže je to škoda. Vysloveně cítím tu tvořivou sílu, která doslova kypí z těch hrozných neumětelů, kteří zoufale spamují všechny možné i nemožné weby, aby si jich někdo všimnul a ocenil je. Sice jen hádám, ale myslím, že tak jako Game Maker samotný zpřístupňuje lidem programování, tak by bylo potřeba zpřístupnit i ostatní části velké skládačky zvané herní produkce.
Je docela dost webů, které se zaměřují na komunitu začínajících vývojářů a některé jsou i slušně užitečné, pokud už někdo nějaký solidní produkt má a potřebuje ho zveřejnit. Dokonce lze rozumně najít podporu v jednotlivých oblastech vývoje. Existují weby pomáhající začínajícím programátorům, grafikům, hudebníkům i weby zaměřené třeba na tvorbu příběhů. Jenže neexistuje web, který by to všechno spojoval. Místo, kde by začátečníky vedli osvědčení zástupci všech potřebných dovedností. Kde by si člověk, který si právě stáhl Game Maker zdarma a začíná dělat pokusy, rychle ujasnil v které kategorii má zrovna on nejlepší šanci na skutečně dobré výsledky. Aby neztrácel čas předem prohraným bojem a aby spolupráce s talenty jiných přinesla ovoce i při výrazné specializaci hned od začátku. Tahle myšlenka má ovšem jasnou slabinu – kde vzít ty renomované autority? Myslím, že pro začátek by stačilo, aby se našli alespoň lidé natolik znalí, aby dokázali poznat dobré od špatného a nasměrovat úsilí začátečníků správným směrem. Umět pochválit, ale taky neplnit falešnou pýchou a když je potřeba, tak tvrdě vrátit pyšného do reality. I takových existuje samozřejmě málo, ale možná by se našli. Tímto bych si přál, aby kdokoli, kdo ví o někom takovém, dal vědět. Ale nenavrhujte prosím nikdo sami sebe. Každý za sebe může udělat jen jediné, vyjádřit podporu a nabídnout názor nebo své znalosti, které by k uskutečnění takového cíle mohly přispět. Mám představu jak by teoreticky takový web mohl vypadat a fungovat, ale nebudu ji tady šířit, aby nedostatek promyšlených detailů zbytečně nevedl k fixaci kritiky na podružné chyby. Zajímá mě vysloveně reakce na princip a myšlenku, případně jakékoli extenze a vlastní poznatky k problému. Samozřejmě budu raději, když se budou komentáře pohybovat v oblasti „jak co lze řešit“ než „kolik existuje jakých rizik“, protože jsem si většiny problémů pasivně vědom. Ale pokud někdo nenásilnou formou upozorní na obtíže, které bych možná nemusel očekávat, zlobit se nebudu.
Pokud jsem přemírou textu a navršených stanovisek zahltil,
tak podstatou článku je myšlenka, že je čas pro nový vývojářský web a to zcela jinak než se to dělalo dosud. Jen není přesně jasné jak. 🙂
TomBen
35 odezev
Podle mě jsi vyjádřil myšlenku, která stála u vzniku Českých her a Velkého chytráka. Méně už u vzniku Krevety, jakkoliv tam v základu byla, a ještě méně u její nové verze, která na podobný cíl resignovala, protože to z dlouhodobého hlediska vedlo jen k degeneraci dílčích oborů zájmu. Zprvu jsme tu měli Phoba a Milana Vaška. Dva profesionální grafiky. Ti samozřejmě pomůžou, ale když už jim tu desátý člověk řekne, že na ně kašlou, tak psát přestanou. Nevidí výsledek. Milan Vašek tu tehdy začal propagovat myšlenku, že většina grafiků, kteří se něco naučit chtějí, by měli začít navštěvovat specializované stránky, protože se tam zlepší rychleji a dostanou mnohem lepší kritiku. Že si vlastně škodí, když tam nechodí. Na podobném základu pak vznikla i předělávka Krevety jako odlišný model komunity: nesnažit se to míchat, protože to vede k průměrnosti.
Myslím proto, že vůbec není problém sehnat lidi. Našel bych pravděpodobně schopné lidi na scénáře (např. známého, co dělá divadelní kritiku, režii a dramaturgii na DAMU), na hudbu (Tomáš Oliva, Antonín Charvát), na grafiku (Phob, Tlamička, Prokop Smetana (grafik hry DEX od Dreadlocks), kdo ví, třeba by se povedlo uhnat i Nikkarina. :D), nejméně asi na program, ale vždycky tu fungoval Tito, Brejlounek, DDL Blue a další, takže i to by se nechalo. Marketingové věci jsou zatím nejslabší, ale věřím, že i na takovou věc by se dalo někoho najít. Tihle lidé ale často ztrácí motivaci. Vidí, že to nemá smysl, že 90% připomínek nespadne na úrodnou půdu. Také většinou nemají důvod se na stránku vracet, protože se tam sami málokdy doví něco dalšího a protože vidí jenom zmar. Mnohem snazší a vhodnější je pro ně přetáhnout ty dobré na specializovaný web.
Takže jsem tvou vizi buď pochopil špatně, nebo je to opravdu krok zpět, protože už to tu několikrát bylo a nefungovalo to dlouhodobě ani jednou. Určitou cestou by mohlo být propojení všech těch dílčích webů. Nějakou přijatelnou formou, aby ani jeden neztrácel autonomii. Pak by se z nového webu stala jakási oborová křižovatka. V zásadě by to znamenalo hlavně tolik, že by návštěvník věděl, kam má jít, když ho zajímá tenhle konkrétní obor. To by vůbec nebyla špatná funkce. Nejčastější dotazy nováčků u grafiky jsou zhruba v duchu: na jakou stránku mám zajít, co se mám naučit jako první. V podstatě by to nesmírně usnadnilo orientaci. Takhle bych si to představit dovedl, ale jako živé sloučení všem oborů na jednom webu ne. Ale jak říkám, možná mi tam něco uniká.
Líbí se mi, každopádně hodně ta myšlenka v úvodu: pýcha a domýšlivost vede ke špatným titulům. Je to podle mě v kreativních oborech poměrně časté: každý chce dělat to svoje, dokud mu nedojde, že s takovou nikdy neudělá nic opravdu velkého, že mu jeho vlastní ego stojí v cestě. Ale to je tu pouze vedlejší. 🙂
Ambice učit nováčky všechno na jediné stránce by byly opravdu nepřiměřené. Slovo křižovatka se mi docela zamlouvá, ale přece jen bych zase mířil o něco výš než seznam odkazů.
Začátečníky je určitě třeba důsledně třídit. Řekl bych, že právě přímý kontakt zkušených s řadou „kuřat neochmýřených“ způsobuje těm prvně uvedeným špatné spaní a v konečném důsledku i deprese vedoucí k opuštění jakéhokoli projektu.
Když jsem poprvé přišel na devbook, gamemakeristům tam nevybíravě nadávali, protože už nesnášeli dotazy typu „Jak udělám u každého z nepřátel vlastní počet životů?“ opakované i po dvou a více navržených správných řešeních. Většina těchto dotazů běžného programátora po chvíli nevěřícího civění uvedou buď do hurónského smíchu nebo do absolutního znechucení. A na to druhé dřív nebo později dojde tak jako tak.
Musí jít o nějakou hierarchickou strukturu zachycující příval obecných zájemců podle skutečných znalostí tak, aby k nim připadl nejen správný návrh směru dalšího zlepšování a také aby se jejich „produkty“ zabýval jen člověk, jehož znalosti příliš nepřevyšují téma. Čili vysloveně pozvolná prostupnost systémem prokázaných schopností by otevírala přístupy k náročnějším zdrojům poznání.
Už to teď dnes nemám čas moc pitvat, ale napadla mě k tomu automaticky e-learningová stránka, která by pokryla dané obory. To by asi šlo vyzobat a zpřístupnit i s nějakými kontrolami postupu atp.
Pánové, rozvedli jste velice zajímavou diskusi, se kterou se ale obtížně drží myšlenky. 😀
Tomben má v článku ve spoustě věcí pravdu, přesně jak na to upozorňuješ. Vpodstatě nemá smysl abych to tady opakoval z mého pohledu, protože je až příliš podobný. Nejhorší je, že v tom hrozně moc vidím sebe a jsem ale zpětně rád, že jsem tenkrát přišel na Velkýho Chytráka v době jeho velké slávy, kde mi spousta lidí (zezačátku zejména Zoomfire a pak kdekdo jiný, třeba i ty Jindro) obrovsky pomohli, protože dokázali překousnout to, že se stokrát ptám na tu samou banalitu.
Vtipné je, že dneska už jsem schopnostmi někde úplně jinde (co se týče zejména programování a pak i s grafikou, i když spíše radši držím tužku/štětec a papír), ale přesto si troufám něco tvořit míň a míň, protože je mi to pořád málo.
Ale k věci: vzhledem k tomu, že jsem teď v rámci školy hodně pracoval na týmových projektech, přemýšlel jsem o webové aplikaci pro řízení týmů. Ano, existuje jich spousta, ale pro mě jsou zbytečně složité (nebo naopak příliš nicneobsahující) a často placené.
To by mohlo víc než částečně souviset s webem, jak je tu popsán. Kde by se týmy mohly dávat dohromady (a posléze řízeny) a zejména kde by člověk nalezl rady, návody, odkazy na články jinde (s názorem a odůvodněním proč je číst od někoho zkušenějšího) a případně prostor vyjádřit třeba i jménem celého týmu dotaz, na který by mohl dostat snadno zřetelnou odpověď. A to ještě ideálně tak, aby se pak výsledek případné konverzace přenesl do něčeho, co by stálo snadno čitelné někde v pěkně strukturovaných útrobách stránky, kde by to mohl kdokoliv další najít. 🙂
Za rok, rok a půl jsem schopný se současnými schopnostmi takovou aplikaci napsat (ve dvou až třech lidech). 😀 Ale bohužel pochybuju, že by se používala tak, jak tu sním. Je to přesně stejný sen, co mají všichni vývojáři. A když už vědi co by to obnášelo, a že bohužel ta práce se nemusí odrazit v kvalitě a už vůbec ne v ohlasu, tak se jim do toho vůbec nechce… 😀
Mimochodem, taková stránka by potřebovala velice inteligentní vyhledávací alogritmus. Myslím, že znám přesně člověka, který by ho dokázal napsat. 🙂
To je hodně zajímavá vize: propojení webu a nástroje na řízení týmu. Mýt tým, ptal bych se ale: proč bych to měl používat. Být malý nezávislý tým, tím spíš. To se většinou uhlídá v běžné komunikaci, je-li projekt malý.
Co se týká článků. Má to vždycky háček: někdo to musí napsat. Kvalitní článek, který je obsažný trvá napsat delší čas. Dělá to málokdo. Proto bych volil variantu to jen vyzobat a zaručit se za kvalitu. Ale to se s tím, co píšeš, nevylučuje.
Organisaci týmů bych do toho asi netahal. Jakkoliv by se ta stránka zřejmě měla zaměřit na rozvitější možnost diskutovat. Chat údajně stránky spíš rozkládá. Fórum, co mám možnost pozorovat, vede taky spíš ke krátkým dialogům chatovitého typu. Blog je pro podobný princip mimo. Vůbec nemám tušení, jak bych to řešil – nějaké soukromé zprávy chatového typu? Tj. ne globální chat, což bývá dostupné, ale něco jako facebook pro vývojáře? Ale není to tak nakonec už na skutečném facebooku? Nebyla by celá ta služba duplicitní? A pokud ano, jakože, myslím, že byla, nebylo by vhodnější udělat stránku cílenou opravdu čistě na začátečníky? Vykašlat se na ty profíky a poloprofíky? Jen je vyzobat, aby byl kvalitní obsah + nějaké to (dříve zmíněné) tutorství a nepřipravovat obsah i pro ně? To by podle mě mohla být cesta, která by měla smysl.
Jinač, mimo téma: co se organisace týmu týká, mám dobré zkušenosti s webovým rozhraním Trello. Vřele doporučuji.
Tak se k tomu můžu vyjádřit složitěji.
Líbí se mi propojení křižovatky s dalším obsahem. Volil bych tam ale opravdu spíš model svobodného studia než nějaké jasné škatulkování a rozdělování – to by sice mohlo fungovat na velké stránce (např. podobně jako v RPGčku nacházíš především lidi se stejným levelem nebo jen o pár vyšším), ale v tuzemsku je to, bojím se, pro malý počet lidí neproveditelné. Proto taky ta myšlenka e-kurzů a sesumírování rozličného obsahu pod jednou střechou. S možností mít z toho nějaký výstup v podobě dosažené úrovně.
Domnívám se navíc, že problém případné deprese vůbec nespočívá v tom, že bych viděl, jaká jsem nula (to se občas dočasně stát může, zažil jsem takové stavy, ale často rychle přešly, popřípadě mi to ti lidé, kvůli kterým se to přihodilo, pomohli překonat). Spíš je problém v přijetí. Příklad, který jsi uvedl je podle mě neomluvitelný. Těm lidem přetekly nervy a místo toho, aby stránku zavřeli, dali jim průchod. Jasně, občas se to člověku stane. Mně taky, ale většinou se to snažím nějak rozdejchat, říct to někomu vedle atp. Na stránce, která počítá s tím, že je i pro začátečníky je třeba pěstovat kulturu (alespoň napoprvé) bezpodmínečného positivního přijetí. Taková věc je sice v člověku zakódovaná spíš od dětství, ale protože mladí lidé jsou ještě z části ovlivnitelní, vnímal bych to jako podstatnou součást stránky, kterou je potřeba vymáhat podobně důsledně a silně jako se ve státě (jakkoliv se to nezdá) bojuje například proti peněžním podvodům a podobným věcem, které by jinak společnost řízenou penězi úplně rozložily: dokud se z člunu vylévá voda, plave. Problém je, když se vylévat přestane. Ideální systém fungovat nemůže. Základem je podle mě budování kultury daného webu, která se pak bude vymáhat sama skrze mrav, podobně jako se vymáhají jiné nepsané normy ve společnosti. Na podobném principu byla a je snaha zakládat třeba právě Krevetu – pravda, od určitého momentu se tu počítá s tím, že návštěvník těm lidem, kteří mu pomohli také něco vrátí (investuje jim svůj čas, koukne, co dělají, napíše alespoň krátký komentář). Ale abych to shrnul. Základní teze je: „Žádný systém a žádný obsah nedokáže nahradit kulturu stránky. Začátečníky je potřeba na začátku vždycky naprosto důsledně vodit za ruku. Učení z nebe nepadají.“
Samozřejmě jsou k takovému přístupu možné i výhrady: někoho prostě lépe nakopne, když ho jiný člověk pošle do háje nebo ho při kritice osobně urazí. Jenže to nikdy nejde odhadnout dopředu. Mně například jednou člověk s podobným přístupem na dva roky odradil od veškeré tvorby.
Co tím chci říct celkově je ale především to, že bych byl proti násilné hierarchizaci, protože je to upřednostnění nejistého výsledku (menší konflikty mezi uživately) před rozvojem lidí (primární cíl stránky). Abych se mohl rozvíjet, potřebuji znát také ty kvalitní lidi, co umějí. Kdyby se to propojilo s e-learningovou strukturou, mohla by stránka zabudovat i jakýsi systém tutorství, který by spočíval v tom, že by „hvězdy“ fóra měly za úkol spolupracovat právě s nováčky. Na úrovni jednotlivců. Samozřejmě je blbé, že takovou věc zajistíš maximálně skrze pravidla, ale zas na druhou stranu proč ne. 🙂 Když dopředu budu počítat s tím, že se mě někdo bude ptát na základy, tak mě to pak taky tolik nevytočí. 🙂 Navíc budu mít pocit, že jsem užitečný. Takže oboustranně smysluplná věc, která boří nějakou tuhou hierarchii a neosobní vztahy.
Na závěr ještě trocha skepse: přijde mi to sice celkově parádní, ale nedokážu tomu věřit. V Čechách na to podle mě není dost lidí: ani zájemců, ani lidí, kteří by viděli smysl v obětování času nováčkům. Obecně je podle mě ale spíš málo kreativních lidí, kteří by chtěli dělat hry nějak vážněji. To většinou vede na větších stránkách ke stagnaci. Proto je Kreveta tak maličká a nemá příliš velké ambice se propagovat. Velkým projektům v Čechách jednoduše nedokážu věřit. Být to multikulturní a v angličtině, tak nemám problém. Ale takový záměr tu asi není.
Ano. Přesně tak. Ano. Ano. Promiň, nemá to být sarkastický humor, ale nechci tu vypichovat jednotlivé body, se kterými souhlasím, protože je jich moc. 😀 Těmi filosofičtějšími myšlenkami mi mluvíš s duše. Co se představ týče, začnu asi od konce:
Čechy jsou problém. Je tu celkem mrtvo, chybí tu hit. Anebo ne? Díky tomu, že nestydatě balím mladší slečny, zjišťuji, že spoustu lidí z té mírně mladší generace kouká na Indian. Z něj jsem viděl tak dva díly abych pravdu řekl, ale překvapuje mě, že přestože se těší popularitě, tak nenarážím na to, že by tyto lidi inspiroval k tvorbě. I když… Rádoby textové rpg z Naruta běžící v nějakém prapodivném uvař si sám webovém rozhraní, to bychom tu měli.. No to je jedno, myšlenka vyjádřena.
Nebál bych se dělat takovou věc mezinárodně. Jestli anglicky nebo česky, to už mi je jedno. Bál bych se to dělat obecně. Ale tos myslím taky vyjádřil, že k tomu nemám co dodat.
Co mě ale velice trklo, v souvislosti s úvahou nad tím, jak vlastně tu komunikaci strukturovat a nad tím, jak dlouhý text jsem četl: kreveta je neatraktivní, protože má moc písmenek. Je to prostě tak. Já se musím obrovsky přemáhat, abych tu něco přečetl, a to i vím, že to bude pak stát za to. Chce to chytlavé krátké věty, co upoutají na myšlenku (která se pak třeba může rozvést). Ale zkrátka diskuse formou romantických dopisů z 19. století není v současnosti atraktivní.
U rychlejší a kratší diskuse je pak ale problém v tom, že se plní zase moc rychle a moc krátkými, bezvýznamnými příspěvky. Pak je potřeba řád. Ten se ale velice těžko dělá nějak „správně“. Ostatně nad pravidly také uvažuješ. Jestli se nepletu, měl jsi víru v samorozvoj krevety. V to, že nebudou potřeba velká pravidla, protože evoluce pravidla nemá ráda. Nevyšlo to úplně dle představ (s čímž jsi asi počítal, přeci jen, jsi asi člověk dost pragmatický 🙂 ), i když katastrofa to také není. V každém případě já jsem pro pravidla. Striktní, přísně kontrolovaná, ale co možná nejvíce osvícenská a otevřená názorům a kritice. I když ne demokratická, to by nám také nefungovalo. 🙂
Takže takhle: systém rpg. Tvůrce začíná jako nula, sbírá body za absolvované kurzy, vydané věci, dobré myšlenky a já nevím kdesi cosi. Ale ne pouze systém ty jsi lepší ty jsi horší. Body by byly dělené do kategorií, různých, větvených. Něco jako strom kouzel a talentů v rpg. Časem získáváš víc a víc a určité množství nebo nějaké konkrétní kusy v nějaké kategorii se odrazí v získaných známkách, erbech, medailích, co já vím. Pochopitelně určité celkové stupně a tituly musí být, ale myšlenka by byla taková, že guru jedné kategorie není lepší, než víceméně nováček, který ale exceluje v jiné kategorii. Mno úplně to vidím před očim, jak sedím a po večerech vymýšlím strukturu. 😀
Má to ale jeden háček, i kdybychom tady vymysleli nějakou ideální formu, tak tak nějak nevidím sílu to realizovat. Ať už jen v Čechách nebo ne.
A asi máš pravdu, vedení týmů není nutně potřeba, na to jsou jiné věci. Ale určitě by bylo zajímavé zapojit systém gild či cechů (pxartisti, scénáristi, nebo i konkrétněji dle rolí), které by uživately nabízely trošku jiný přístup každá, a/nebo systém klanů a skupin, kde by šlo skutečně o spřáhnutí se na spolupráci, nebo spřáhnutí se přátel, kteří by tím měli snažší komunikaci a třeba by nějakým pevným statusem mohli dát světu vědět, na čem zrovna pracují. A případně sobě navzájem také nějakou vývěskou, na čem by bylo potřeba pracovat. Pro tu motivaci. 🙂 Ona ta souvislost s fejsbůkem není tak zlý nápad, protože hned vidím dostatek zásadních odlišností, díky kterým by to skutečně bylo snad i zajímavější.
Hawgh, už mi to nemyslí.
Na to podstatné už reagoval Tomben, takže jen stručně k tomu jak Kreveta dopadla nebo nedopadla: v něčem se povedla (diskutuje se), v něčem skončila podle negativního očekávání (málo lidí), v něčem předčila očekávání, čímž způsobila disfunkci záměru (dlouhé příspěvky). Konkrétněji je to na samostatný článek.
Než jsem dopsal, přibyla další reakce, takže to co píšu je o odezvu nazpět
a k poslednímu pak ještě něco přidám.
————————————————————————————————————-
Neal:
Zdá se, že máš hodně konkrétní představu založenou zřejmě na předchozí zkušenosti. Jestli ti dobře rozumím, tak to vidíš na speciální automatiku pro většinu úloh, které by měl systém plnit. Moje vize se opírá víc o lidskou sílu, protože dosavadní zkušenost mi napovídá, že s automatikou se nemá začínat před tím, než jsou známy postupy, které zvolí lidé, protože jinak hrozí složitá výroba něčeho, co nikdo nechce v konečném důsledku použít. Určitě bych také raději dořešil abstraktní rámec v podobě nějakého modelu fungování než se odvážím spekulovat o konkrétních algoritmech, které by měly být k dispozici. Spíš by mě v téhle fázi zajímaly ty webové aplikace, které zmiňuješ. Pokud ti nevyhovovaly, co přesně ti na nich scházelo a co naopak vypadalo lákavě?
Jindřich:
Nakousnuté dilema svobody a pevného řízení by mohlo mít řešení v soustavě dosažitelných ocenění. Pokud ocenění chceš, musíš přijmout pravidla k jeho získání. Pokud ocenění není ve směru kterým se chceš ubírat, není potřeba o něj usilovat. Zároveň je tím dán etalon zřetelný ostatním s velkou vypovídající hodnotou a přirozeně se vytvářejí specifické osobní profily. Ocenění ovšem hierarchii mít musí, protože jen určitá suma základních znalostí umožňuje přijetí znalostí komplexnějších.
Z druhého odstavce čiší obavy z úpadku mravů a tady by byl zřejmě na místě nějaký kodex, který by rámcově omezil nejvyhraněnější jevy v odlišných přístupech. Jisté riziko selhání jednotlivce ale asi zcela vyloučit nelze. Navíc aby byl jakýkoliv kodex opravdu dodržován, je třeba konsensu při jeho přijetí a tím je dána hranice jeho tvrdosti.
K naznačenému systému jakéhosi tutorství bych se stavěl kladně, ale neviděl bych jako pozitivní, kdyby bylo nárokové ze strany oněch začátečníků. Pokud zkušená autorita je schopna přímé angažovanosti v prvních krůčcích nadějných začátečníků, musí si jejich počet a složení určit sama podle odhadu svých možností. Navíc musí jít o dohodu oboustrannou. Systém zde může jen dohlédnout na vzájemnou informovanost a nějakou záruku dodržení dohod mezi zúčastněnými. Jde totiž o osobní věc. Jeden mistr přijme mnoho učedníků a věnuje se jim simultánně, zatímco jiný preferuje soustředění na jednoho a důkladnou kontrolu, kterou cítí, že by s větším počtem ztrácel. To nelze určit systémem, to musí být otázka jejich volby.
Závěrečná skepse nastiňuje otázku velikosti projektu. Obecně stavět argument na statistickém odhadu vytvořeného předchozí zkušeností není úplně košer, ale budiž. Specifikum naší země není jen malá velikost, ale také poměrně velký zájem o jazykově lokalizované materiály ke studiu ( nebo alespoň české komentáře k nim ), slušné procento kreativních lidí a vysoký podíl vzdělaných lidí v populaci oproti řadě jiných zemí. Osobně si myslím, že projekt může být docela dobře pružný k jak počtu zájemců, tak k objemu zpracovávaných dat právě díky předpokládané hierarchické struktuře. Ta by rozdělila sféry vlivu, odpovědnost i množství všech jednotlivých prvků.
Neal II:
Vážně si myslím, že Čechy netřeba podceňovat. Vycházím z toho, že předpokládám onu filtraci. Když se bude brát v úvahu dav, budou jakékoli vyšší hodnoty ztraceny, ale pokud vezmu 1:20 budu mít myslím to, co bych v např. ve Spojených státech měl při sítu 1:160. Čísla jsou jen pro ilustraci.. Věřím, že se tady dá vybrat. Systém a strukturu bude možné lépe a přesněji vyladit na menší české publikum. Jinak samosebou principy mohou být přenositelné do jakéhokoli jazyka. Jen nemám nejmenší představu, jaké potřeby mají obyvatelé jiných zemí.
Ohledně komunikace je to velice zajímavé. Délka textu má skutečně zásadní vliv jako právě filtrační prvek. Řekl bych, že pro určité účely je vhodný určitý typ komunikace. Asi by se mělo rozlišit rychlou konverzaci různých lidí, rozvážnou tvůrčí diskuzi rovnocenných partnerů ( např. členů jednoho týmu ) a studijní materiál či pokyny dodané autoritou. První je typově chat, druhé zřejmě fórum a třetí bych viděl jako článek ( i když jednoduchou intervenci by šlo zařídit vstupem do diskuze – fóra ).
S RPG je to myslím trefeno zcela správně. Podoba je zřejmá jak s profilováním a svobodou volby, tak s konkrétními požadavky pro získání konkrétního stupně té které dovednosti. Navíc je takový systém perfektně motivující.
V posledním odstavci je vlastně skryta myšlenka odpovědnosti. Veřejná deklarace činnosti, přehled jednotlivých odpovědností v rámci týmu a dosahování cílů mi přijde jako hlavní povinnost týmu k sobě samým. Profesionální vývojáři těžko ponechají věci náhodě se slovy „to nějak někdy někdo snad udělá“. Dokud není jasně řečeno kdo je za co odpovědný, budou vznikat jednotlivé části chaoticky, tudíž hned nedostatečně a hned zas třeba zbytečně duplicitně. Možná se mýlím, ale přijde mi, že právě nejasnost rozdělení působnosti je typická pro neúspěšné týmy.
Jo, to rozdělení je problém velcie často… Až mě udivuje, jak obstojně jsme s kolegou zvládli vytvořit velkou webovou aplikaci, kterou začal původně jenom on, protože já měl jiné starosti, načež jsem se přidal s tím, že udělám převážně design a skončil jsem u toho, že jsem mu přepsal půlku kódu. 😀 Nejsem lepší programátor než on, jen mám to, čemu se na internetu říká OCD (i když to není OCD) a jsem alergický na lajdácký kód, který má sice dobrou myšlenku a funguje bravurně, ale dá se napsat na třikrát míň řádků. 😀 Tím jsem vpodstatě naše role rozmazal, protože jsem se projevil jako programátor pro projekt víc než dostatečný, takže jsem nakonec x prvků funkcionality psal jen já. A přesto to vyšlo. Asi na tom bude mít podíl to, že polovinu času trávíme v jednom bytě, známe se od 6 let a máme s sebou navzájem svatou trpělivost. Tyhle vlastnosti asi jen tak nějaký novopečený tým nemá, takže pak je potřeba rozdělit role a to ideálně veřejně viditelně, aby očekávání okolí vyvolalo určitý nátlak a motivaci na každého jednoho člena zvlášť. Asi. Ještě by se hodilo zavést pak týmové guru z řad uživatelů, či třeba moderátorů, kteří by dokázali týmu poradit jak se rozdělit a co kdy udělat, aby se utrhly z nějakého bodu mrazu.
Takže kdo se mnou tenhle projekt udělá? 😀 😀
Tomben: Struktura a hierarchie znalostí je určitě žádoucí. Myslel jsem ale, že chceš tu hierarchii propojit s hierarchií na úrovni lidí, což je věc, která by mě od podobné komunity silně odradila. Co se následně ocenění týká. Musí to podle mě odrazovat lidi, kteří už něco umějí. Získávají ocenění jenom aby měli ocenění. Plní nesmyslné úkoly, které jim k ničemu nejsou. Tuhle věc jsem nikde neviděl úspěšně vyřešenou a na první dobrou mě taky nic nenapadá. Maximálně nějaký individuální přístup při registraci – což limituje počet registrovaných. Nikomu by se nechtělo vyplňovat složité formuláře. Napadá tě, jak to ošetřit?
Kodex. Kdo ho při sestavování nakonec přijímá? Kde se vezmou první pravidla? Kdo ho bude vymáhat? Každopádně, jakmile stanovíš zákon, který se chová jako zákon, mizí většinou z jednání, na nějž se zákon vztahuje, morální odpovědnost/hodnocení, tj. mizí skutečnost, že se chovám nějak, i když to nikdo nevymáhá (i když jsem sám). Jakmile by párkrát prošlo protikodexové jednání, přestal by se kodex dodržovat. Jenže kodex je málokdy dostatečně flexibilní, takže vznikají situace, kdy je správné ho porušit (např. založit kartu projektu, kde je jenom jeden obrázek a ne tři – častý problém na VCH i jinde). Extrémní vymáhání pak vede k vyprázdněnosti diskuse: „Přečti si pravidla, debile,“ což si tam člověk přečte desetkrát. Nic mě od stránky neodradí víc než právě podobná nesnášenlivost, protože člověk vidí malou míru soudnosti návštěvníků, kterou umožnila právě pravidla, protože lidskost a zdravý rozum dala až na druhé místo. Samozřejmě by to mohlo omezit pravidlo na používání pravidel, ale zdá se mi to už poněkud absurdní.
Jako vedlejší body, které s tím ale souvisejí ještě tohle: Pravidla málokdy vysvětlují, a tak se ten nováček nikdy nedoví, proč je obrázek z menu nicneříkající. Pro třináctiletého kluka to ale skutečně není samozřejmá věc. Pokud pravidla vymáhají veřejně přímo návštěvníci (moderátorská funkce, kterou dostane kdekdo), dochází ke štěpení komunity na ty mocné nahoře a na ty dole: problém nemusí nastat, jestliže funkce není zbytečně vyzdvihována a jestliže se neuděluje každému, kdo napsal X příspěvků nebo si potykal s vedoucími. Idea tu nicméně odkazuje k týmu aktivních lidí, kteří by věci hlídali. To by snad zajistit šlo.
Připomínky k tutorství jsou báječné rozvedení. S tím absolutně souhlasím.
Argument jsem nezaložil na něčem, co nevyšlo, byť částečně ano, ale předně na tom, jak v současnosti celkové dění vnímám: lidí, kteří by chtěli dělat hry je méně, než kolik jich bylo, když bylo všechno to programování, internet atp. poměrně novou záležitostí, kterou jsme objevovali jako dobrodruzi. Současná generace už, podle mě, přijala počítač a internet spíš konzumně. Tady přiznávám, že mě lidi obecně pokládají spíš za pesimistu, takže to má jistě vliv na podobné souzení. Rozhodně tudíž nezpochybňuji, že kreativních lidí by se našlo dost, ale bylo bych jich málo na to, aby byl web čistě o tvorbě her. Z toho, jak věc popisuješ, se mi ale zdá, že cílíš opravdu spíš k založení něčeho co by byla spíš internetová universita s několika fakultami, kde se ovšem různé věci po určitém čase řeší mezifakultně: podobně jako na DAMU režiséři pracují s herci ze stejného ročníku a předpokládám že i se scénáristy a s těmi lidmi, co navrhují uspořádání scény atp. Zdá se mi tudíž, že tvoje vize by byla skutečně spíš zhruba v duchu zařadit mezi obory, které už jsou, herní design jako další (pomyslnou) fakultu, která by pak měla možnost vytahat z ostatních fakult dobrovolníky na tvorbu projektu, a tudíž možnost pokrýt všechny potřebné profese nutné k vytvoření hry. Což mi připadá jako parádní myšlenka. Možná by se pro ni získali lidé i ze stránky Game Studies, ačkoliv se prozatím vydali spíš teoretickým směrem. Pokud už to ale konečně vnímám nějak správněji (blíž tvé vizi) a proveditelně a smysluplně – právě jako takovouhle universitu – pořád nedokážu rozlousknout, jak bych lidi, kteří jsou rozlezlí všude jinde nalákal na podobnou stránku? Na to by totiž, myslím, prostá křižovatka nestačila. Chtělo by to systémovější řešení, které by ty stránky opravdu důmyslně provázalo a zajistilo danou spolupráci: bylo by jisté, že tým lidí, který se už z části poskládal, bude mít např. viditelnou „inzerci“ na stránce pro grafiky. To je ale určitě zásah do původních stránek a komunit, které by bylo třeba využít. Do toho by asi nešli. Napadá tě, jak to řešit?
Omlouvám se za ukecanost. Celkově mě ten nápad hodně zaujal a v jistém smyslu nadchl, a to přesto, že jeho zaměření je opravdu úplně jiné než zaměření Krevety, byť se některých věcí dotýká, tak snad nemelu jenom nesmysly. 🙂
Ohledně hledání nových týmů:
Problém bývá v tom, že všichni schopní a nechopní lidé nejsou na jednom místě a ne všichni vědí, kde je hledat. Docela se mi zamlouvá ten nakousnutý nápad webu, kde by bylo všechno. V mých představách by to byla jakási databáze všech lidí, kteří mají jakékoli schopnosti v oblasti vývoje her. Každý člověk by si zde založil portfolio, ve kterém by byl jeho aktuální stav formou barevné tečky (zelená – volný, žlutá – pracující na projektu, červená – nechce pracovat), jeho dosavadní schopnosti, dokončené projekty, rozpracované projekty, napsané články/tutoriály (něco jako osobní blog), požadavky na případného zájemce atd.
Pro oddělení začátečníků a pokročilých by musel každý nově příchozí udělat „rozřazovací test“. Úkolem by bylo vytvořit např. hru na styl pacmana. Podle následné odezvy ostatních na grafiku, hratelnost, kód atd. by ten člověk dostal nějaké ty bodíky v určitých kategoriích nebo něco takového. Jde spíš o to, aby každý vytvořil jednu stejnou věc a dal do ní všechno, co mu jde nejlíp. Potom už by jen podle těchto rozřazovacích projektů nebyl problém nějakým systémem k sobě přiřadit někoho s dobře hratelnou hrou, s dobrou hrou po grafické stránce a někoho, kdo tu hru zvládl po příběhové stránce.
Abych se vyjádřil k myšlenkám rozřazování jak Bezzovým, tak Jindrovým:
Natolik konkrétní požadavky (tak, jak se to Jindrovi nelíbí) by mohly fungovat zejména právě pro nováčky, ale pro ostřílenější lidi, kteří by přišli už s nějakými znalostmi, by vždy mohli být na místě moderátoři stojící nad „kodexem“, kteří by jijm mohli kdejaké hodnosti přidělit jen na základě referencí. Tak, aby odrazily jejich skutečné schopnosti dle nejlepšího lidského vědomí a svědomí. A Bezzův nápad s jednou stejnou hrou mi nepřijde úplně na místě. Ryba na strom nevyleze, jestli mi rozumíš, na co narážím. Chce to celé dělat pro lidi, ale zejména lidmi. Ano, velká strukturovaná automatika v pozadí, ale nad tím vším by musel stát někdo (tým), kdo by se tomu s nadšením věnoval a měl by moc vyšší, než striktně dle „kodexu“.
A kodex se zkrátka musí sestavit metodou pokus omyl. Nicméně bych začal obecností a případně přidával menší pravidla. Rozhodně bych hned neřešil to, kolik jakých obrázků kdo kam dá. Jen ať se předvede jak mu to vyhovuje, oni mu to ostatní dají sežrat, když to bude stát za prd. 🙂
Tohle navržené řešení je vhodné jen k sestavení týmu. Pravděpodobně lidmi, kteří ještě mnoho neumí. Jakmile jednou zajdeš někam na nějakou akci/přihlásíš se na FB do skupiny československých vývojářů, tak zjistíš, že takováhle stránka s čistě tímhle účelem je trochu nadbytečná. Kdo hledá práci v týmu, najde ji jinde. Problém je pouze najít lidi, kteří ještě nepracují (z libovolných důvodů) a jsou schopní a pracují zadarmo – těch je málo. Čili je to omezené z 90% na nezkušené lidi, kteří asi i nezkušení mají zůstat. Jak je to zatím popsané, nevede to k rozvoji. A je to řešení zhruba v duchu: „Mohl bych si zjistit, kde ty lidi najdu, ale bude snazší udělat web, kam ostatní přijdou, věnují čas založení profilu a já si je jenom vyzobu.“ Stránka musí nabízet lidem něco nazpátek, proto se mi zdá vhodné ji spojit se vzdělávací funkcí, vlastně ji vůbec propagovat jako funkci přední. Teprve potom totiž bude stránka, alespoň v teoretické možnosti, zajímavá i pro zaběhlé týmy a pro profesionály, protože tam budou moct hledat a (předně!) případně sami rozvíjet budoucí talenty a schopné kolegy.
Ke kodexu od Neala: Ano, to zní docela dobře. Kdyby z toho nevznikly české zákony, tak by to mohlo být fajn. 🙂
Však to určitě budou dávat dohromady schopnější lidí, než čeští zákonodárci. 😀
A přesně jak říkáš, vím, že reaguješ na Bezzu, nicméně dá se to brát i jako reakce na mě. Zkrátka sice tu teď vyzdvihuji tu část co by řešila týmy, ale určitě bych to nebral jako nejhlavnější funkci stránky. Stále bych zachoval původní myšlenky jako jsou na krevětě + křižovatka + jiné tady zmíněné návrhy na možnosti rozvoje jednotlivců (a + ty týmy). To by byla paráda. :3
NEAL: Líbí se mi tvoje nadšení, ale postupoval bych pěkně pomalu a kráčel opatrně. 🙂
Je třeba zodpovědět mnoho otázek než bude možné prohlásit věc za životaschopnou. Jednu z těch otázek jsi už mimochodem položil. Kdo do toho půjde? Za sebe můžu slíbit, že to nevzdám. Mou hlavní silou je trpělivost. Když jde něco špatně, obvykle počkám, až se změní podmínky na vhodnější a pak do toho zas jdu.
Určitě bychom neměli zapomenout na to, že to co chceme, platí i pro nás. Musíme určit, co všechno bude třeba udělat a pak rozdělovat komu to půjde. Nejde o názvy funkcí v týmu, ale o odpovědnosti za konkrétní úkoly. To by zatím mělo počkat, dokud ty úkoly nebudeme dobře znát.
Jindřich:
S myšlenkou, že by někoho nebavilo získávat ocenění jen proto, že jsou jeho schopnosti řádově výš, jsi mě trochu překvapil. Většinou lidi reagují kladně i když jde dokonce o ocenění zcela samoúčelná, ale počítám s tím, že tady by o samoúčelnost nešlo. V první řadě jde o veřejnou deklaraci schopností, takže lépe oceněný člověk má větší respekt, lepší nabídky spolupráce, atd. Dále by to mohlo přinášet větší přístup ke společným zdrojům. Řekněme, že by průběžně vznikal nějaký resource-pool. Příkladně nějaké šablony pro další práci, vzorky, inspirativní ukázky. Je zbytečné je zpřístupňovat lidem, kteří nejsou na té úrovni, aby pochopili oč vůbec běží a jak s tím naložit. Správně nastavené ocenění zajistí, že materiál bude mít k dispozici člověk, který si uvědomuje cenu a smysl toho materiálu. Je jasné, že ocenění to nevyřeší zcela, ale základní rámec tomu dát může. Tím taky vznikne motivace ocenění získat. Některá vyšší ocenění mohou automaticky odemknout nižší, pokud je nad slunce jasné, že bez nižších by nebylo možné ta vyšší splnit. Pokud bude existovat například – teď si vymyslím náhodně velice nízké ocenění – Základy editace bitmapových obrazů ( štětec, guma, výběr ), může splněním ( zas jen spontánní výmysl ) Mistrovství v GIMPU být automaticky odemčeno bez dalších výhrad. Jen bych byl na tento princip opatrný, aby se nestávalo, že pak vznikne člověk, který se po vytvoření stovek prací zeptá udiveně: „A tohle je fakt možné s Magickou hůlkou?“. Každopádně by odpovědnost za smysluplnost ocenění zůstávala na tom, kdo ocenění sestaví. Může jít o vysoce odborné věci, takže nebude v možnostech systému, aby to příliš svazoval pravidly. Vlastně by systém měl zajistit právě „jen“ to přidělení odpovědnosti s minimálně jednou odvolací autoritou v případě nějakých sporů.
Kodex je jistě věc plná složitých otázek. Vycházím z toho, že nějaký být musí, pokud si nepřejeme legalizovat jakoukoli vulgaritu, která koho napadne, reklamní nebo osobně útočný spam a jiné pochoutky. Měl by být co možná nejjednodušší z důvodu pochopení. Možná by nějaké ocenění mohlo být právě z kultury chování. Tím by se pěkně uplatnil stejný princip i na měkké dovednosti.
Je dobrý postřeh, že se systém začíná podobat univerzitě a fakultám. Tam se vlastně řešení podobných problémů postupně usazovalo do své podoby už stovky let. Možná vzniknou další průsečíky třeba i s jinými existujícími systémy. A bude dobře, když se tak stane. Nemá cenu vynalézat kolo.
Teď musím přiznat, že jste mě svými reakcemi popostrčili. To, co se tu rýsuje už opravdu nevypadá na prostou křižovatku. Proto bude nutné udělat nějaké náčrty modelu fungování. Mělo by být pak jasné co být musí a co jen být může. Asi se v každém z nás začíná rýsovat nějaká představa a proto je třeba jí dát formu nějakého modelu. Mělo by se zatím používat jen obecné prvky jako služba, poskytovatel, spotřebitel a základní závislosti ( jako: patří do skupiny, odpovídá za, vytváří, ruší, mění )
BEZZA:
Z toho co píšeš je dobře znát právě to, co by bylo pro nováčky dobrou motivací: reklama na svou práci, portfolio a jasná cesta k cíli skrz milníky získaných ocenění. Co být ale nesmí, je pevná vazba mezi oceněním a jedním konkrétním úkolem. Proto je třeba ke správě ocenění lidský element, který zajistí určitou nepredikovatelnost. Nelze nějakými pravidly slíbit ocenění za Pac-Mana. Snad opravdu jen u velice triviálních věcí by to mohlo být takto konkrétní. A taky bych neviděl jako zásadní věc k postupu reakci lidí na stejné úrovni formou volného hlasování. To by bylo velice nebezpečné. Kontrola musí zůstat u poskytovatele ocenění.
Ahojte.
Tých komentárov tu je veľa a sú doati obsiahle. Čas som našiel len na prvých osem.
Teší ma že si tu ešte na mňa niekto spomenul :).
Chcelo by sa zísť ako kedysi pred založením krevety a prediskutovať to.
Mňa napadla jedna možnosť, ktorá v kombinácií z ostatnými ktoré th zazneli mohla priniesť výsledky.
Vytvoriť systém na opensource projekty. Ked chce niekto vytvoriť projekt tak ho založí v systéme. Komu sa.pozdáva. tak doň prispeje tým čo vie.vždy ostane otvorený. Takže aj ked sa na to pár ludí vykašle tak o nedlho prídu další z chtíčom spraviť niečo podobné, a tak budú v.tom pokračovať.
My „veľký“ budeme projekty sledovať.komentovať radiť opravovať. Branit aby sa vytvarali duplicitne projekty. Komentare mohli pridavat len starsi a zucastneny.
Ako som pisal. Setko by bolo opensource a verejne. Ktokolbek pride to moze upravit, po nasom schvaleni dotycneho zaregistrujeme cim mu dame „doveru“.
A tak. Par riadkami sa samozrejme neda setko popisat, kopu veci je treba domysieť, ale mohlo by to fungovat.
Ludia sa. Aucia tvorit tymovo, komunikovat. Ich praca nepojde dokosa co im doda motivaciu.
Zaciatocnici veci ou zacnu z niejakou malickostou, a ked kusok spravia, sacnu nieco tahsie to docastne zahodia. Tak by v om mohol pokracovat dalsi zaciatocnik. Ked sa dotycny nauci o nieco viac, a uvidi ze.povodny projekt je stale zivy, urcite sa.rad vrati a pomoze ho dokoncit. Zatial co dokoncuje svoj prvy projekt, niekto pokracuje na jeho druhom. A ked uvidi ze sa.posuva, urcite sa k nemu vrati aby s nim pomohol.
Ps: pisal som z mobilu tak sorac za tie preklepy
JOZEF MÔSTKA
Především bych nerad viděl rozdělení na „všemocné“ a „zbytek“ jako spíš na odborníky – osobnosti s autoritou v určité oblasti ( zkráceně Autority ), adminy ( technické správce ), moderátory pro běžnou kontrolu provozu a help zmateným lidem, členy seskupenými do týmů, sólo členy získávající ocenění a nakonec váhající čerstvé návštěvníky.
Omezení na čistě open-source mám za příliš striktní a asi by nemělo být vnucováno systémem samotným. Pokud ale vznikne část takto zaměřená, je to ok.
Absolutně přesně souhlasím se vším, co říkáš. Od tohohle je třeba se odpíchnout!
Ještě se kouknu na ten diagram a zkusím ho pochopit. 😀 Základy modelování a práce s Enterprise Architectem mám, tak to snád dám dohromady. 😀
Pokusil jsem se načrtnout alespoň nějaký diagram, ale tyhle věci mi moc nejdou, takže se mi nepovedlo úplně dokonale vystihnout ani vlastní představu natož aby to vypadalo jako promyšlený systém. Byl bych rád, kdyby alespoň sloužil jako nějaký výchozí bod ostatním.
Když se vyskytne něco nejasného a to se určitě vyskytne, tak se ptejte. Budu se snažit vysvětlit co jsem kterou čarou vlastně myslel. Pokud vůbec bude ta čára správně nakreslená.
Tak asi kromě chatroom auly nemám co vytknout, hezky jsi to vymyslel. 🙂 Samozřejmě je to jen prvotní návrh, ale dalo by se s tím určitě pracovat.
Mimochodem, v některých věcech bych se nechal inspirovat i deviantARTem; mj. třeba to, že nabízí spoustu věcí, o kterých tu mluvíme, ale přitom to drží (aspoň z pohledu běžného uživatele) na velice jednoduché a přístupné úrovni.
Chatroom Aula se mi tam vloudil proti mé vůli – fakt tam byl první. 🙂
Zatímco jsem přemýšlel, ruka mi kreslila a už to tam bylo.
Pak jsem neměl to srdce, abych to vyhodil.
Nicméně je to asi první, co bych s chutí škrtl.
Teď tu několik hodin nebudu a tak většina věcí počká na večer až se vrátím…
Přidávám nějaké své plácání… 🙂
Já osobně většinu svých úžasných děl vytvořil sám a můžu souhlasit, že nějaká ta „nadměrná pýcha“ anebo jak to autor pojmenoval skutečně přichází…
Nejlepší kousky jsem ale stvořil ve spolupráci s ostatními.
Bohužel musím říci, že veškerá spolupráce, kterou jsem dělal přes internet nestála za moc… Pokud někomu doložíte grafiku, dokumentaci a on vám za měsíc něco pošle, vy mu napíšete další instrukce a on až zase za měsíc pošle něco jiného a přitom vám pořád bude trvdit jak je do projektu zažraný a věnuje se mu… Tak vás to brzy přejde. Takže nějaké hledání online pomoci mě už moc nebere a více méně mi stačí, když mi tady např. Likandro (a samozřejmě i ostatní) napíšou věcnou kritiku a nápady.
To je důvod proč jsem rád, že se mi podařilo vytvořit malý tým lidí (2+1) z nichž jeden (grafik) nemá problém mi říci, že je to sračka a druhý je hudební externista, kterému nechávám volnou ruku. Jen bych tedy potřeboval nějakého šikovného 2D grafika a programátora. :p
Co se týče propagace… Ačkoliv z toho mám nějaký ten semestr, tak bych řekl, že v téhle oblasti docela selhávám. 🙂
Mno uvidíme, jak dopadne aktuální velký mega super cool projekt. 😀
Tvoje zkušenost potvrzuje fakt, že k tvoření týmů je pomoc zapotřebí. Zatímco v reálu jsme schopni nějaký ten tým vytvořit, po netu nám to nejde. Proč? Protože tam chybí to, čím v reálu přirozeně disponujeme. Důvěryhodným hodnocením, názorem na ostatní lidi a přirozenými filtračními činiteli. V reálu bys těžko diskutoval o vytvoření týmu s někým:
a/ kdo je daleko a nemívá čas
b/ kdo nemá vlastní počítač
c/ kdo nikdy nic nevytvořil a nejspíš ani nic neumí
d/ koho vůbec ho neznáš – zrovna přišel a myslí si, že z toho něco bude mít.
Po netu se ti přihlásí ponejvíce právě takoví ( a ještě vše v jednom ). Takže je potřeba vytvořit něco, co bude tu důvěru dávat i po netu. Tím je podle mého víceméně specifikována díra v online službách a momentálně se řeší jaká forma webu by tu díru vyplnila co nejlépe. Je velká otázka, jestli se podaří najít optimální řešení a ještě větší otázka, jestli je pak to řešení realizovatelné. Takže jsme vlastně právě tak daleko, jak by byl náčrtek Mony Lisy od muzea v Louvre. 🙂 Když kolem toho uděláme potřebnou analýzu, tak to je čistě první krok. Rozhodnutí o možnostech a nákladech je druhý krok. Vytvoření a zprovoznění je třetí krok. Jsou to malé krůčky pro lidstvo, ale pořádně velké pro člověka. 🙂
Přesně jak říkáš. Okrajovou analýzu už máme, takže kdyže a jakže dáme dohromady ten reálný model? Chci být u toho a pořádně do toho remcat! 😀
Mimochodem, ty věci co jsi vyjmenoval často potkávám. Sám v sobě. Velice bolestivé uvědomění. Problém často je totiž také z opačné strany, že člověk vlastně pořádně neví, k čemu se to hlásí, ale přijde mu to fajn z mála informací, tak se vtírá. Jenže to je pak také otázka, kolik informací a jakých má autor o projektu uvolnit někomu cizímu, aby se prověřilo, jestli má skutečně potenciál k němu přispět? Není to nebezpečné? Tady by se pak nabízela výše zmíněná open source varianta, ale to ne. Do toho by nikdo nešel. Já bych do toho nešel.
PS: nenarážím předchozím odstavcem teď na mojí snahu přidat něco málo ke Stromovým lidem. To beru naprosto vážně a dospěle, i když času na to nemám tolik, kolik bych si býval přál. A nečekám nic nazpátek. To je si myslím často velice důležitá věc. I když zase pak je menší motivace… 😀
Teď nechci být šťoura, obzvlášť, když nemám čas to pořádně probrat, ale analýza mi rozhodně nepřipadá dostatečná. Jak to zatím leží, pořád nevím, pro koho je ta věc vlastně určená. Osobně bych se tam, když koukám na to schémátko a na strukturu, jejíž cíl je „dělat týmy“, vůbec neobjevil. Maximálně kdybych časem někoho hledal. V takovém případě bych ale dotyčnému řekl: „Podívej, udělal jsem tohle, na nějaká ocenění ti tu kašlu. Tým má webovky tady. Komunikace probíhá tady. Takže jestli se chceš přidat, budeš to tu muset opustit.“
Zkrátka mám pocit, že je to skutečně jen pro začínající autory a pro lidi, kteří hledají lidi do týmu. Je to fajn. Proč ne. Ale asi by bylo potřeba o tom tak otevřeně mluvit.
Také tam nějak nevidím tu mezioborovou spolupráci. Krom toho, že se předpokládá, že se tam sejdou lidé ze všech oborů a že si budou číst články. A pak se budou moci koukat na profil druhých lidí a třeba je zkusí přidat do týmu. Do týmu, který má dělat hry, protože to je zatím zastřešující účel stránky. To se mi zdá slabé a všeobecně omezené: proč bych jako hudebník lezl na stránku, kde vznikají vývojářské týmy a kde je nějaká hudební komunita, když hudbu do her dělat nechci? Přitom by ale třeba právě takový člověk pozvedal úroveň komunity, protože fakt umí.
Identita člena je pořád neuvěřitelně zastřená. Jisté je pouze to, že je to člověk, který hledá kvalitní lidi, se kterými udělá hru – ideálně svoji hru. S takovým bych se do toho nepouštěl.
Jinač by možná bylo vhodné, aby někdo, celkem kdokoliv, kdo na to má čas, udělal shrnutí diskuse a prozatímního výsledku a udělal z toho nový článek, aby se mohli vyjádřit i další lidé. Já to teď bohužel nedávám.
Na ukončení analýzy jako hotové bych to také ani zdaleka neviděl. Vlastně tu nepadly žádné alternativy. Jsem si vědom toho, jak je schéma slabé a myslel jsem, že vznikne diskuze alespoň v duchu kritiky, aby bylo možné získat nové představy. Trochu jsi to nastřelil těmi několika argumenty teď. Nechal bych to ale na víkend, dneska tu budu až pozdě večer a to už asi nebude na psaní ten správný čas. Nicméně shrnutí může, jak říkáš, udělat kdokoli.
Psal jsem to s nadsázkou, samozřejmě, že analýza hotová není. Nicméně mi přišlo, že diskuse tady jí už nijak nevylepší, že už to chodí tak nějak v kruhu.
Ale i tak mi přijde, že na to koukáš moc skepticky. 🙂 Když to bude udělané pořádně a hezky, tak to třebas bude i atraktivní pro zaběhnuté lidi, kteří tam imho budou vidět víc, než na nějakém jejich osobním zapadlém portfóliu (samozřejmě takovéty „legendy“ už nebudou mít portfólio zapadlé, takže těm je to na nic).
Mezioborová spolupráce… Ano, hudebník, co nedělá hudbu do her sám do sebe tam asi nepopáchne. Ale to je tak jediné. On to třeba jednou zkusí a zjistí, že je to fajn, a pak se připojí. A grafik se asi stane grafikem aby byl grafik, takže tam není co řešit. Programátor to samé. Jestli někdo bude chtít psát příběhy nebo tvořit myšlenky her, tak si to najde (ostatně filmový scénárista nemusí umět a ani mít zájem napsat scénář hry a není toho škoda, netřeba nutit).
Jak jsem psal: myslím, že se lidé nevyjadřují, protože diskuse je moc dlouhá. Já jsem nic nenapsal, protože úspěšné ukončení studia považuji za přednější. Těch zbývajících dvacet normostran (z padesáti) bakalářské práce se samo nenapíše a drahá je v podstatě každá hodina. Nemůžu se moc rozptylovat uvažováním nad něčím jiným.
Grafik chce být grafik, aby byl grafik – nějak tam není vazba na hry. Programátor to samé. 🙂 Měl jsem dojem, že to chtělo mít borce z oboru, ne lidi, kteří se rozhodli, že se to naučí za běhu, protože chtějí dělat hry… Aktuální systém nepodporuje odbornost.
Aaaahhh, jasně, chápu na co narážíš. Mno tak v tu chvíli musí nastoupit marketing, pěkné barvičky a dobré srdce učených a studovaných umělců, aby se připojili k dílu… 😀
Hele jako já ti nevím, přijde mi, že kdo se ve skutečnosti bude angažovat se zjistí až za běhu. Takováhle věc se stejně musí otevřeně testovat a vyvíjet ještě dlouho po spuštění, protože třebaže to začne jako menší jarmark pro začátečníky, třeba tam něco chytí i pokročilejší a pak najednou zjistíš, co chtějí a co jim můžeš nabídnout a danou funkcionalitu doděláš. Toť můj pohled.
Kdybych měl víc času, tak zkusím udělat nějakou sumarizaci, i když spíš bych kvůli svým myšlenkám začal nějakým grafickým modelem. Nicméně rozhodl jsem se čas věnovat jinde, takže se toho asi dřív ujme někdo jiný… 🙂
Hele, jestli se pustíte do realizace projektu tak držím palce. Určitě doporučuji to první hodit na papír ve formě dokumentace, náčrtků, mockupů… Sdílený dropbox, gdocs, trello anebo nějaký jiný komunikační systém.
Nečetl jsem celou vaši diskuzi (přiznávám) ale možná by se tam dal využít i tenhle krevetí blog…
Tak rok zpátky bych se do toho nadšeně vhrnul s vámi, ale bohužel mám co dělat sám se sebou, svou práci, svými projekty, svými aktivitami… 🙂
1workings