V poslední době jsem strávil mnoho času návrhem hlavních postav, stále ještě nedokončeným, a stále víc a víc mi vrtá hlavou, jak má takový ideální herní hlavní hrdina vypadat.

Nejhorší samozřejmě je, že všichni ostatní to vědí a umějí je navrhovat skvěle. 😀 V téhle věci ale poměrně kulhám. Už když jsem navrhoval hlavní hrdinku nerealizované hry, měl jsem tucty různých skic, kde se proměňoval její charakter, rysy, barvy, všechno. A ani s tou poslední jsem naplno spokojený nebyl.

pirátka do nerealizovaného projektu

V aktuálně připravované hře – ne že by na ni bylo tolik času, kolik bych si ho mohl vysnít – se už snad finální podoba velmi přiblížila (jakkoliv je provedení stále ještě pracovní), přesto v mnoha bodech panuje nejistota.

poslední verze hrdiny

Návrh totiž není jen složení oděvů, ale především finální rozkreslená podoba, kde se proměňuje styl kresby a celkové působení. Člověku pořád vrtá hlavou: „Je to ono?“

Když jsem s hrdiny začínal, měl jsem sice určitou představu, ale jen velmi matnou. Tmavovlasý chlapec v pánském formálnějším oděvu a blonďatá dívka v bílých šatech.

první rychlé náčrtky před spaním

Pro mě je to samozřejmě všeříkající, ale  vyjádřit výtvarnou formou, co všechno v tom má být, že dívka je hvězda, se vším, co se k představě někoho, kdo není „odsud“ pojí, že chlapec má vše pevně pod kontrolou, že je odhodlaný, odvážný a trochu troufalý, ale zároveň také citlivý a romantický, to je šíleně obtížné. 

první snaha chytnout postavu zboku v počítači a ještě s nějakými „zajímavými“ a „výraznými“ barvami – proto ta modrá.

A pak je tu přirozeně červený majáček s ideou: „Hlavní charaktery budou táhnout hru, takže musejí být specifičtí a něčím výjimeční.“ Člověku ihned naskočí Braid s červenovlasým chlapíkem, Bastion s bílovlasým chlapíkem a velkým ozubeným kolem na zádech, Samorost se skřítkem v pyžamu, Machinárium s robotem, Journey se zahaleným panáčkem v červeném hábitu potištěném žlutými znaky, Pid s tlustým školákem, Ico s člobrdou v rohaté helmě atd. A všechno je to úžasné, výjimečné a skvěle zapamatovatelné.

Následuje to idea: „Do háje! Kam na to chodí?! Jak to, že jim to tak jde?! Proč ty šílené kombinace nevypadají směšně, ale dobře?“

Když jsem sledoval tuhle cestu, vznikly z toho vážně bizarní věci. Červený šátek okolo krku. Růžová vesta. (U té prvně zmíněné hry kuřátko) No, zkrátka bizarní věci. Takže tímhle směrem (snažit se být originální za každou cenu a hrát na výrazné prvky) asi cesta za dobrým charakterem nepovede.

předposlední verze, kterou jsem nakonec opustil – ať už kvůli chybám nebo proto, že mi výrazově neseděla

poslední nehotová verze hrdiny

Nicméně pořád tu zůstává ta druhá otázka: „Kam tak lidi na ty nápady chodí? Jak udělat pěkného hrdinu?“