Pro svůj nekonečný projekt Lovci a sběrači jsem zkusil nedávno použít ascii grafiku, a výsledek alespoň mě víc než sedl. Hra, která má složitá pravidla a potřebovala by tudíž textovou nápovědu, se k tomu myslím docela dobře hodí – posuďte sami.
Aktualizace 2.září
Připomínám, že už tuto sobotu, tj. 4. února se bude konat sraz Krevety v Praze.
Začátkem roku (v sobotu 4. února) bychom se rádi sešli v Praze nad pívem a pokecem o hrách, vývoji a životě. Diskuse a další info zde.
Bylo by pěkné umět hráče naučit hru bez popisů, ale pravidla jsou celkem komplexní, tak to, aspoň dočasně vzdávám
Rád bych se podělil aspoň o technické demo, protože si myslím, že stojí aspoň za vyzkoušení, ale uznávám že asi každý nebude mít trpělivost číst návod. Jinak to ale zatím nezvládám
Je skoro šílené se ohlížet zpátky na to, jak dlouho válím některé herní nápady v hlavě, ale přestože prostoru na ťukání je čím dál míň, povedlo se mi je dovést aspoň k funkčnímu prototypu. A protože se mi to nezdá úplně blbé, mám po hodně dlouhé době nepřekonatelnou potřebu se podělit. Navíc to tak nějak uzavírá pár mých posledních příspěvků na Krevetě, tak to snad dlužím minimálně sobě.
Aktualisace 7. 10. Tak jdu též se svojí troškou do mlýna, a protože už jsem poněkud starší, a mám snad nárok na trochu sentimentu, začnu osobně. Herní soutěže jsou super, je to přesně ten formát, který mě (občas) dokáže vytrhnout z košatosti mých herních nápadů a nedostatku času na jejich realizaci, a v minimu času mě obvykle donutí vytvořit něco hratelného. Proto jsem měl i velkou radost z nového MHDčka.
Tak už jsem si myslel, že jsem se konečně zbavil té děsivé závislosti na ťukání kódů a vymýšlení různých super originálních her, nicméně je to se mnou asi špatné, takže jsem, přes všechna předsevzetí, začal ťukat další hru, tentokrát z pravěku.
Po dlouhé době bych se rád pochlubil se svým novým konceptem hry. Tradičně z mé hlavy námět praštěný, a nejspíš složitě hratelný, na druhou stranu ale myslím, že je originální a snad i zajímavý.
Tak se mi snad konečně podařilo aspoň nějak uchopil utkvělou myšlenku na strategii s rozením nových generací trochu pravděpodobnější cestou než klikáním na radnici (herní stereotyp z her alá Age of Empires). Po dlouhé úvaze jsem to nakonec moc nehrotil, a vybral si slepičí hejno.
Hra je tahové rpg se stealth prvkem viděné shora (základ moje hra z viktoriánského Londýna). Ve hře hráč prochází v dystopické budoucnosti obřím mrakodrapem, který tvoří zvláštní uzavřený svět.Hlavní část
Moje herní úvahy jsou na první pohled spíš akademické a v praxi málo použitelné, domnívám se ale, že už jsem párkrát dokázal, že použít jdou a nejsou snad úplně pitomé.
Tentokrát válím v hlavě vlastnosti postav. V klasickém modelu rpg her jsou vlastnosti buď víceméně statické (vnímání, síla), nebo se vyvíjejí (přesnost střelby). Nepopírám, že mě to baví, opakované přemáhání nepřátel či levelování je prostě klasika.Hlavní část
Vymyslet někdy herní mechaniku do detailu bývá složité, vztahy ve hře můžou mít strukturu tak rozvětvenou, že na to mnohdy jenom plocha nestačí. Na téma narazil Zitron ve vlákně Firejsovi hry, dovolil jsem si založit to jako samostatné vlákno, abysme mu tam moc nespamovali.
Nápadů jsem měl několik, nakonec jsem si vybral vláček. Zatím si dávám vůli, jak s tím naložím, ale rychlou představu na tohle téma mám, tak nastřelím.
Tahová hra, pohled zboku. Ovládáte lokomotivku jedoucí po trati, kterou hráč těsně před vlakem tvoří, někam – do levého okraje, na divoký západ, to je fuk.Hlavní část
Představy a skutečnost se vždy liší. Moje původní představa, co s konceptem hry, byla docela košatá, nedařilo se mi to ale pojmout úplně podle svých představ. Nakonec jsem ustoupil, a z konceptu využil jen nejzákladnější princip – postava se světlem, a hledání kompromisu mezi tím vidět, a nebýt viděn.
je téma soutěže na VCH. To téma se mi hrozně líbí, přestože to časově nemám moc kam nacpat, stejně mi pořád šrotí v hlavě jak téma pojmout.
Na začátku úvah jsem měl bodový zdroj ve čtvercovém poli, v podstatě už realizovaný v předchozí hře (Urban Hunt), kde sloužil jako indikace míst, z kterých je herní postava vidět. Živé stíny se mi jeví jako objekty – zvířata, partyzáni, odboj proti mimozemské invazi, prostě cokoliv co se vyhýbá přímému pohledu či světlu zdroje.