Hra by se svým ražením dala nejsnáze vecpat do šuplíčku „experimental game“, protože žádná jiná přihrádka by jí nesedla ani vzdáleně.

Po spuštění se totiž ujímáte role mladé dívky topící se dobrovolně ve vodě mezi medúzami (krevety se tam asi nevešly). Její svět je mrtvý a plný stínů, a to doslova jak slovně, tak obrazově.

Cílem je v podstatě vytáhnout slečnu z její deprese.



Co je na hře pozoruhodné, a dělá z ní předmět mého zájmu, je propojení textu přímo s hrou, s její obrazovou částí. Co si pod tím představit? Některá slova jsou barevně odlišená a dají se vyměnit za jiná stejně barevná slova. Záměnou se mění i celé prostředí hry a jeho interakční prvky.

Hýbat lze pomocí myši prakticky s čímkoliv, od slov, přes stíny, až po nějaké další drobnosti. Některé věci a akce, respektive vaše činnost, vede následně ke vzniku nového slova. A takovým slovem umístěným ve správném obrazu do původního textu můžete dělat hotové zázraky.



Kdybych měl hodnotit grafiku, pak řeknu jen velmi stručně, že neruší, že mi ke hře sedí a že je neobyčejně výstižná právě tím, že je jednoduchá a zbytečně neodvádí pozornost někam mimo.

Hudba, na kterou mimochodem často zapomínají „hezčejší tituly“, dává hře třetí rozměr a dokáže vzbudit atmosféru, kdy vám skutečně přeběhne mráz po zádech. Takže, určitě už to všichni slyšeli, hudbu neopomíjet, dělá značnou část dojmu.

Jako lákadlo může fungovat i existence minimálně dvou konců.