Sunshine je hra, která opět zkouší pokořit hranice stereotypu a pouští se trochu jinam, než je zvykem. Jak už jsem naznačil, hra byla vytvořena na téma „art game“, takže jde o něco jako „umělecký kousek“. Zprvu jsem umění ani krásu nevnímal, ale (!) … Je tam.

Po spuštění se ozve příjemná hudba a vybaví se vám sluneční svit (což je ostatně název hry), teplo, sucho, krásný poklidný park, květiny. Krása, že?

A skutečně, staráte se o rostoucí šlahoun rostliny, zřejmě kopretiny. Snažíte se, aby vyrostla stametrových výšin. Atmosféra poklidu se plně formuje ve vašich mozkových závitech.

Jenomže: Prší! Z nebe padají postavičky a snášejí se bomby.

Hra tím pádem vytváří poměrně kontrastní atmosféru a působí na člověka zvláštním a nevšedním dojmem a až poetisticky ukazuje, že i v dešti, v něčem obyčejně negativním, je příjemné kouzlo.

A jak že se to hraje? Jednoduše držíte levé tlačítko myši a rostete do nebeských výšin, snažíte se, aby na vaší kopretině bylo co možná nejvíce květů a abyste se vyvarovaly srážce s minou. Zjistit, jak vypěstovat květ je celkově oříšek, ale vězte, že je to nutné pro další postup ve hře, protože čas neúprosně běží a jen květy ho prodlužují.

(Autor Kyle Gabler podle mě návod na pěstění úmyslně skryl pod roušku tajemství, ale přesto mi přijde správné to zde uvést, takže v rámečku na konci článku.)

A když čas dojde, váš růst se zastaví a hra končí.


Screenshot převzatý ze stránky Indie Games, protože se mi nedařilo pořídit vlastní.

Zní to negativně, což? Ale zcela upřímně, veselejší konec jsem ještě neviděl. Kopretina se na vás usmívá, déšť ustane a začne svítit slunce. Člověk má až pocit, že vyhrál a je šťastný.

Jediná výtka by se mohla týkat faktu, že hra je jen na jedno, dvě zahrání. Chybí důvod pro další zapnutí, protože není přiřazeno online skóre, ani levely pro překonání s nějakým konkrétním cílem. U „art game“ by se ale dalo mluvit o záměru, protože jinak by došlo k rozmělnění pointy, která je stěžejní.



A hodnocení?
Jak by řekli v reklamě: „Simply clever“.