Pokud se zabýváte nějakou kreativní činností, ať už je to kreslení, vymýšlení námětů na hry či skládání hudby, máte jistě své oblíbené a ozkoušené situace, způsoby či dokonce místa kde vám to nejlépe jde.

Někomu k takové činnosti vyhovuje klid a velebnost vysokohorské přírody, někdo naopak nevytvoří nic kloudného pokud mu za domem nevybuchují dělostřelecké granáty nebo se mu aspoň z reprobeden neline hudba puštěná na plné pecky.

Podle způsobu dosahování cíle bych si dovolil vývojáře rozdělit podle starých východních škol na zastánce postupné cesty, a cesty náhlého osvícení. První způsob bych připodobnil člověku, který brousí cihlu o hranu chodníku tak dlouho, až drží v ruce věstonickou Venuši, druhý snad lze přirovnal k rozvážnému dřevorubci, který obchází špalek ze všech stran, bedlivě sleduje suk, léta, a praskliny, aby polínko vzápětí rozštípl jedním mocným a zároveň mistrným seknutím (dávat pozor aby s polenem nešel i špalek ;).

Míst a situací k inspiraci vhodných je asi nepřeberně, zkusím popsat pár těch které mě napadly i z jiných tvůrčích oborů. Každé místo nese svoje jedinečná specifika či případná rizika pro příliš zamyšlené hlavy. Pokud vás napadnou nějaká další, určitě je písněte do komentářů, případně můžu předat štafetu na další díl článku.

V posteli
Místo vhodné pro lenochy, ale i pohodáře či filosofy. O tom že poloha vleže otvírá cestu do světů fantazie věděli už takoví borci jako Freud či Newton (s podepřením hlavy o kmen stromu). Celkem bezpečné, jediné nebezpečí je, že u kreativní činnosti usnete.

V hospodě
Jde o vyloženě tvůrčí prostředí. V podobných místech nad dýmkou a sklenicí dobrého moku jistě vznikaly fenomenální světy jako Narnie či Středozem (ikdyž tyto pány osobně podežřívám z toho, že si tabákovou směs občas sami vylepšovali), nebo třeba Dobrý voják Švejk či šílené vize L. Klímy. Uvolněná atmosféra, pohoda a vhodné sociální prostředí je přímo určeno jako líheň převratných nápadů a myšlenek. Jediné větší nebezpečí které hrozí je, že to s „múzami“ přeženete a … následky zná jistě skoro každý (zletilý) ze zkušenosti.

Na procházce se psem (ne s kočkou!)
Vyloženě pohodová příležitost. Sociální kontakt s ostatními pejkaři lze stlumit na minimální míru, a od hloubavého přemýšlení už pak páníčka odtrhuje jenom případné opatrné zjišťování, zda položení čerstvého „dárečku“ nezahlédl nějaký nezvaný svědek. Tuto metodu (bez dárků) využívá myslím například Ondřej Neff.

Na záchodě
Vhodné pro zastánce teorie náhlého poznání nebo ty, co rádi pracují takříkajíc pod tlakem. Osvícené instituce proto vybavují podobná místa sešitem a tužkou: zbaví se tak nejenom plodů náhlých tvůrčích tlaků na stěnách toalet, ale může se jim podaří i zachytit prchavé myšlenky ne vždy znatelných a uznaných géniů.

V MHD
Vhodnější jsou asi delší cesty, krátké cesty například tramvají jsou plné vyrušení – od agresívních důchodců až po (v mém případě) neodbytné myšlenky na konstruktéra, který umístil madla a informační cedule naprosto nešikovně právě do výšky mé hlavy. Též například v letadle můžou být inspirační zdroje zbarvené strachem z výšek, případně přímo strachem o život, což nemusí být nezbytně vždy na škodu. Pod takto vyhroceným tlakem by kromě živočišného strachu z člověka možná mohla vypadnout i nějaká zajímavá myšlenka. Naproti tomu cesta vlakem je vyloženě vhodná záležitost, je však dobré vzít v úvahu příslovečnou spolehlivost českých drah.

V houpacím křesle
Vhodné pro důchodce či opravdové pohodáře. Podmínky jsou podobné jako u postele, je však možné se vybavit pantoflemi a dýmkou (případně houslemi – viz mistr odhalování zločinu Sherlock Holmes). Je třeba si uvědomit že mezi ostrým soustředěním a planým klímáním je hranice stejně ostrá jako mezi pohybem houpacího křesla tam a zpět.

U kopírky
Úroveň náročnosti kancelářské práce rok od roku stoupá, a tak jsou drobné manuální úkony pro kancelářské pracovníky učiněným požehnáním. Problém při pokusech s vymýšlením převratných myšlenek u kopírky je ten, že ač se to nezdá, je kopírování poměrně intelektuálně náročná činnost. Naštěstí ale maximálně hrozí, že nesoustředěný pracovník nakopíruje několikanásobně víc papíru než by bylo nezbytně nutné.

U cirkulárky, frézky, soustruhu atd
Platí obdobné podmínky jako u kopírky, jen rizika jsou takříkajíc víc na tělo. Předpokládá se totiž, že přemýšlivý jedinec by rád udělal zářez v poněkud jiném směru než napříč vlastním čelem. V tomto případě tudíž kreativní myšlení vysloveně nedoporučujeme!

Tolik tedy z příkladů na které jsem si dokázal vzpomenout. Jenom na omluvu k možná trochu příliš odlehčenému článku bych rád uvedl, že mluvit o tak abstraktní záležitosti jako je vymýšlení nápadů, námětů či obrazů je téměř nemožné.

Jediné co je ale myslím důležité je zkoušet to znovu a znovu, a hlavně hmatatelné výsledky svých myšlenek brát jako zpětnou vazbu kreativnímu myšlení. Což sice může vést k menšímu duševnímu rozletu, ale schopnost udělat svoje náměty reálně proveditelné je možná daleko cennější než vzletné ale neuskutečnitelné fantazie.