Ahoj, nemáš zač, naopak já děkuji za pozvání. Jmenuji se Kristýna Nováková, po světě pobíhám něco přes 16 let a mezi mé hlavní koníčky patří hraní her, a to nakolik, že o nich píšu. Mé texty najdete jednak na serveru FreeHry.cz, který momentálně také vedu, tak i na webovém Doupěti, případně na mém osobním blogu.


Tuším, že to bylo někdy v době, kdy jsem chodila do první třídy. Pár lidí v mém okolí počítač mělo a já jsem k nim párkrát zašla zahrát si nějakou hru. No a potom se mi o Vánocích v pokojíku objevil můj vlastní počítač.


Pokud nepočítám zoufalé pokusy při založení svého vlastního časopisu (někdy v šesté třídě, s odstupem času to hodnotím jako hodně HODNĚ naivní nápad), tak asi v říjnu 2006. Konkrétně to byla recenze na NHL – hned po dospání jsem ji odeslala Davidu Slámovi, tehdejšímu redaktorovi papírového i webového Doupěte. Nebyla to žádná sláva, protože v té době jsem o recenzování neměla víceméně vůbec žádné znalosti a podle toho také vypadala jeho kritika. :o) Jen jsem chtěla být jako redaktoři, jejichž recenze jsem dennodenně četla v časopisech. Skloubit hraní a psaní mi přišlo jako skvělá práce.




Co se týče mých kolegů, nadřízených a podřízených, tak jsem se s žádným negativním přístupem zatím nesetkala. Všichni se ke mně vždycky chovali kamarádsky.:o)

 
Na to nedokážu přesně odpovědět, nikdy jsem to nepočítala. Navíc je to často dost odlišné, jindy je třeba zařídit něco více. Každopádně by to v řádu hodin bylo asi dost vysoké číslo.


Ne, směrnice nejsou. Každá hra dostane takové hodnocení, jaké si podle autora recenze zaslouží. Je jedno, jestli je česká, slovenská, korejská, ruská nebo nějaká jiná.
Každý den musí vyjít jedna nadprůměrná hra, ty horší se pak vydávají jako doplňkové.
Průměrná hra ničím nenadchne, ale ani neurazí, případně sice přináší něco zajímavého, jenže to je pohřbeno dalšími faktory, které už tak dobré nejsou.
U her s hodnocením 85 % už musí jít o kousek, jenž daného autora zaujal a nenašel na něm žádné výraznější chyby. Hra, která vám vydrží klidně i několik dnů/týdnů a nepřestane bavit.
Jinak ale samozřejmě platí, že recenzování (čehokoli, nejen her) je značně subjektivní záležitost, takže zatímco jednomu se může jeden titul líbit, druhý jej může už po deseti minutách znechuceně odinstalovat.


Erotické hry jsou magnetem pro čtenáře. Ti je hrají ve velkém a je v podstatě jedno, jestli se jedná o hru nebo o animaci.


Stačí napsat ukázkovou recenzi a poslat mi ji na mail. Nějaké info o daném člověku by také nebylo na škodu. Nicméně, v současné době nikoho nenabíráme, protože máme plný stav.


Řekla bych, že to není nic mimořádného. Ráno jdu do školy, odpoledne se vracím domů a začíná pracovní kolotoč – samozřejmě s přestávkami. Někdy je třeba více věcí napsat, jindy zase schválit nebo zařídit… a někdy se to sesype úplně všechno. Přesto se mi ale daří najít si přes den nějakou volnou chvíli, abych si mohla něco přečíst, zahrát, podívat se na svůj oblíbený film/seriál a další podobné činnosti. Jinak bych se z toho asi zbláznila.


Hrát hry a psát o nich byl vždycky můj sen, který se mi díky FreeHrám a hlavně bývalému šéfredaktorovi Davidu Marákovi splnil. Někde jsem četla, že průměrná životnost herního redaktora jsou dva roky. Já už začínám čtvrtou sezónu a pořád mě to baví (ťuky, ťuk). Stále se najdou tituly, na které je vyloženě radost psát a to člověku hned dodá další várku tvůrčí energie.


Mno, na vyloženě špatných hrách se dá parádně vyřádit, herní redaktoři je mají docela rádi.:o) S průměrnými hrami je to trochu těžší, jak říkáš, občas je těžké vymyslet něco nového, aby to nebyl mechanický popis. Právě proto mám ráda alternativní recenze, tedy recenze psané ve stylu například vyprávění hlavního hrdiny. Přijde mi to jaký skvělý nápad; čte se to jako příběh a přitom je to i recenze. Nicméně vyplodit takový text na kvalitní úrovni je poměrně těžké a i když se to podaří, na své si přijde jen určitá část hráčů. Ten zbytek proletí perex, začátek recenze, konec, klady a zápory a podle toho se rozhoduje, jestli si daný titul zahraje.


Naprosto mě fascinuje klid, s jakým si někteří redaktoři neplní povinnosti. Co na tom, že daný člověk už po několik týdnů přes x-slibů neodevzdal slibované recenze? Takové chování opravdu nemám ráda, a pokud si někdo myslí, že mu to bude v klidu procházet, tak se plete. Občas mě taky zaskočí nějaká hrubka v textech, ale tak beru, že jsme všichni jen lidé. Naopak příjemným překvapením je pro mne vždycky dobře napsaná recenze.


Hraju prakticky všechno, kromě adventur, na které nemám buňky. Ale jinak je mi celkem fuk, baví mě všechno od sportů, přes logické hry až po střílečky. I když posledních pár let sleduji, že jsem „trochu“ zatížená na RPGčka.


Vyloženě špatné hry se mi úspěšně vyhýbají, pamatuji si jen na nesmírně frustrující freewarovku Avida Dollars! (ruce pryč!). Jak já jsem se těšila, až na to napíšu recenzi a konečně se toho zbavím…


Na nezávislé scéně je toho spousta; třeba Braid mě fascinuje svou genialitou ve všech ohledech a precizním zpracováním, World of Goo svou jedinečností, Trackmania Nations Forever svou hratelností, Project Powder je zase nejlepší sportovní MMO, co jsem kdy hrála a zapomenout nesmím ani na Broken Hearts, k němuž mám o to vřelejší vztah proto, že to byla asi má druhá recenze na FH (psaná v časovém pressu), za kterou jsem navíc dostala pochvalu.

Z komerčních her je pro mě už skoro rok jedničkou Zaklínač (zkuste hrát hru souběžně se čtením ságy, to je teprve zážitek), nedávno jsem zase nainstalovala Call of Duty 2, ale zatím jsem bohužel stihla jen odpálit radnici coby Rudoarmějec. Dříve mě hodně bavily sportovní série – kolik sezón jsem nahrála ve FIFĚ a NHL… bohužel kvalita těchto titulů je už několik let mizerná, takže raději volím něco jiného.


Jasně, kromě těch už delší dobu vyvíjených her v čele s Edwardem Foggem, AIR Captains a PacInem, bych sem zařadila i nově ohlášenou Family Farm od Hammerwaru.


Určitý čas, kdy jsem ještě s freeware scénou neměla prakticky žádné zkušenosti, jsem si myslela, že je to Plane Arcade. Teď nicméně vidím spoustu dalších skvělých her. Dnes by se o první příčku rvala Legie a Broken Hearts.


"Super, ty děláš hry? Já o nich píšu, tak se mi potom klidně ozvi, až budeš mít nějaký projekt." Já si lidí, co dělají hry, vážím – v případě freeware scény to dělají zadarmo jen pro svůj dobrý pocit a také pro nás, hráče. A že to leckdy není vůbec tak jednoduché, jak to pro nezainteresované lidi může vypadat. Někdo píše povídky, jiný skládá hudbu, další maluje a támhle ten zase dělá hry. Koníček jako každý jiný.


Ano, toho jsem si také všimla. Výjimkou v tomto případě nejsem ani já, protože jsem začínala u vývoje her zrovna tak. Někdy kolem šesté třídy jsem si říkala, že vytvářet hry je snad ještě lepší, než o nich psát. Tak jsem si vymyslela dětskou hru Benny o jednom… ehm… stvoření, jemuž unesl maminku zlý přerostlý muffin Dorťas a vězní ji ve svém království. Několik týdnů jsem potom sepisovala příběh, dodnes mám několik kreslených obrázků hlavních postav a asi 60 stran ručně psaného textu, a to jsem se s příběhem dostala teprve k tutoriálu.:o) Sama jsem chtěla dělat grafiku, sama jsem chtěla programovat (to jsem dokonce chodila do kroužku a četla ty chytré knížky o programovacích jazycích). Potom mi došlo, že takto megalomanské plány nikdy nemůžu dokončit, a proto jsem se rozhodla založit tým Wild Soft. Ten nějaký čas fungoval jen s jedním členem (mnou), načež jsem se posléze spojila s jedním vývojářem na fóru VCH – to dalo vzniknout Ponorka Software. Tým se však bohužel zhruba po měsíci tak nějak sám od sebe rozpadl. Nikdy jsme nevytvořili žádnou hru. Alespoň jsem zjistila, že tudy cesta nevede a přešla na druhou stranu barikády.



 
Mé okolí si už za ta léta zvyklo. Já jsem měla na holku dost neobvyklé zájmy už od útlého věku. Třeba od školky až do nedávné doby jsem chtěla být voják z povolání, chtěla jsem hrát hokej i fotbal a spoustu dalších věcí, které většinu ostatních holek moc nebere. Sice se občas někdo, kdo mě zná jen krátce chvíli diví, ale každý si časem zvykne. Ani mým rodičům už nepřišlo divné, když jsem minulé úterý přišla domů s jezdeckým palašem.


Přestože je všeobecně známo, že dívky/ženy oproti svým mužským protějškům tolik nehrají, počet herních redaktorek by možná leckoho překvapil. Na FreeHrách momentálně ženské pohlaví zastupuji já a Anna Palečková. Předtím u nás dlouho psala Kateřina Srostlíková, dále dvě autorky, které znám dokonce osobně a bydlí jen pár metrů ode mě a ani přede mnou tady z tohoto pohledu nebylo prázdno, to byla ve funkci zástupce šéfredaktora Jitka Pospíšilová. Kromě zmíněných Plných her se redaktorky najdou i na FreeGame nebo Herním světě. A že by mezi námi byla nějaká rivalita? Ne, to si nemyslím. Alespoň co se týče FreeHer, jsme spolu všechny vycházely dobře.


 Netuším a ani neodvážím se spekulovat. Už mnohokrát jsem se přesvědčila, že v životě platí pořekadlo „Člověk míní, Bůh mění“. Nechávám to otevřené.





Jasně, doufám, že je neopustí inspirace a od místní komunity se dočkáme svěžích a kvalitních titulů. Hodně štěstí a zdaru, Krevety!;o)