Poměrně často se mluví o 10% práce, která trvá 90% času. Není to moc daleko od reality. Herní jádro bývá funkční během prvních několika hodin/dnů, ale postupným laděním detailů se čas tvorby natahuje do neúnosných dálek.

Tak proč něco takového lidé dělají? Proč se nespokojí s tím základem, který sám o sobě poskytuje dost zábavy? Osobně tu tuším dva vlivy.

Prvním jsou vlastní ambice přiblížit se indie projektům a komerčním titulům, které jsou zkrátka dotažené až do zdárného konce se všemi pitominami okolo. V zásadě je to motor, který žene autory k lepším výkonům a občas jim umožní i poodhrnout závoj té nefreeware scény. To je v podstatě dobře, pokud si to autor uvědomuje a dělá to dobrovolně.

Úskalí motoru každopádně spočívá v jeho omezeném běhu. Málokdy totiž vydrží až do konce. Pak jsou všichni svědky krachu projektu. To je vždycky škoda, kord když takových slušných projektů od jednoho autora skončí víc.

Druhou rovinou problému jsou recenzenti. Nic proti nim jakožto lidem, to v žádném případku, ale je zkrátka nutné uvést, že vyvíjí poměrně silný tlak na freeware komunitu vývojářů. Hranice mezi tím, co je ještě free hra a co už je indie hra se v dnešní době stírají. Pokud chce člověk udělat dobře hodnocenou free hru, musí jí už prvoplánově – ve většině žánrů – vést spíš směrem „takhle bych to dělal, kdybych hru chtěl prodat“. To je špatně, protože ne každý chce v budoucnu dosáhnout na prodejní sféru.

Co z toho vlastně plyne? Především to, že autor nemůže vypustit polotovar bez menu s nápovědou v textovém souboru, bez hudby a bez grafiky, byť by měla výborný nápad za svůj princip. Co je bohužel ještě horší je fakt, že když dělá střílečku, nemůže jí vydat bez toho, aby sudy a bedny nešly rozstřelit, a co teprve když nemá figurka idle animaci – to se může jít rovnou zahrabat.

Tím, že se dnešní autor musí zabývat podobnými „kravinami“ stagnuje v zásadě i celá tvůrčí scéna, protože 90% času z vývoje hry musí každý jeden autor trávit u vytváření tzv. „standardů“ bez kterých si dnes nelze představit hru.

V podstatě to souvisí i s myšlenkou, kterou jsem někde zaslechl, totiž že „autoři dnes nemají co překonávat, v čem se předhánět,“ to je do určité míry pravda – hlavně pokud jde o technické možnosti – ale tím, že vymizely, se logicky měly objevit nové strmé vrchy v podobě hledání nových, neokoukaných herních nápadů.

Někdo mi tu může namítnout, že o tohle se snaží experimentální hry. Bude mít do určité míry pravdu, ale ruku na srdce, kolik takových experimentálních her jste viděli na serverech s freeware hrami? Pár jich tam je, ale spousta kusů prostě zapadne a nikdo se o nich nedoví – většinou kvůli mizerné grafice. Přijde mi to v zásadě jako nesmyslná škatulka navíc, která ponižuje freehry na nepovedené indie hry. To je podle mě chyba.

Teď by se někdo mohl zeptat, co jsou zač nepovedené (neprodané) indie hry? No samozřejmě, že free hry, ale rozhodně se nemají brát jako nějaká norma pro recenzování.

Domnívám se, že to co chybí většině dnešních recenzí – i s ohledem na požadavek freeware her jako her experimentílních – je interpretační složka, která by se nad hrou nějakým způsobem zamyslela, ta by totiž umožnila dát i hře bez grafiky, bez hudby, bez menu, bez nápovědy a s chybami klidně deset z deseti.

Nezbývá, než si povzdechnout nad celkovou situací a doufat, že se třeba časem někde někdo probere a třeba založí stránku, kde se recenze budou vést v jiném duchu s ohledem na hlubší principy her.

Věřím, že by to vedlo ke zrychlení tvorby a tím i oživení tvůrčí scény, kde by grafici nemuseli měsíc sedět nad kolizemi, kde by programátoři nemuseli měsíc sedět nad animacemi postaviček.

Nicméně, téma je hodně široké a určitě si zaslouží další diskusi, jak to vidíte vy?