Začnu trochu zeširoka a zdánlivě nesouvisle. Využíváte-li u vašich her tvořených v Game Makeru externí načítání, můžete si i vy jako autoři, i hráči užívat výhod, o které se interní grafikou připravíte. Sprity, samply a obecně zdroje jdou velmi jednoduše měnit, stačí přepsat externí soubor ve složce. Jde tak hromadně nahrazovat celá grafika nebo hudba ve hře, při troše cviku a dodržování konvencí pak také obvykle není třeba cokoliv dalšího přenastavovat.

Tento postup má vedle řady výhod z principu i jednu (zanedbatelnou) nevýhodu. Hra obsahuje vedle spouštěcího souboru další složky a soubory – právě ty, které načítáme a šetříme tak počítač a nervy hráče - uživatele. Tento problém se netýká jen her tvořených v GM ale i kterýchkoliv jiných, typicky se jedná o všemožné knihovny, ini soubory, licence, readme dokumenty a podobně.

V jaké podobě dostat hru ke hráči?

Naši hru je třeba nějakým způsobem předat případnému hráči a ten určitě nebude stahovat z Internetu 150 složek a k tomu navrch 6 samostatných souborů. Nejjednodušším řešením je obyčejný ZIP archiv, který dekomprimují i „holá“ Winows XP (RAR archiv v základu nezpracují). Počítejte ale s tím, a zejména to platí pro příležitostné hráče, že ne každý uživatel umí pracovat s de/komprimačním nástrojem.

Můžete připravit instalátor, který je sice v zásadě bezproblémový, ovšem řadu uživatelů odradí - zvláště stahují-li neznámou hru, od pro ně neznámého člověka. Spousta uživatelů trpí – do jisté míry oprávněnou – paronoiou, že skrz instalátor natáhnou do systému kdejaké svinstvo, co se ho jen po Internetu povaluje.

Elegantním a pro uživatele maximálně pohodlným způsobem je samorozbalovací (SFX) archiv. Hráč dostane jediný soubor, který se sám rozbalí, buď na defaultní místo, kde jej uživatel očekává nebo si jej nainstaluje kam uzná sám za vhodné. Zároveň není nutné mít v počítači nainstalovaný žádný pomocný software.

Nyní máme hru připravenou v user-friendly podobě. Teď ji jen dostat k hráči. Cest jak dát o hře vědět je překvapivě dost. Ještě předestřu fakt, že se zaměřuji na freeware hry, u kterých je většinou cílem dostat je k co největšímu počtu hráčů.

Distribuce přes Internet

Vlastní stránky

Distribuce přes Internet má mnoho podob a variant. Můžete vyvěsit hru na vašich stránkách. Přestože tak máte nejlepší možnou kontrolu aktuality a správnosti informací, je to obvykle málo.

Softwarové katalogy

Velmi vhodné je využít cizích služeb a zaregistrovat nebo jinak vnutit hru do některého ze softwarových katalogů. Jen v ČR jich je slušná řádka: Stahuj.cz, Slunecnice.cz, Sosej.cz a řada dalších

Download servery

Další variantou, která je překvapivě účinná je nahrát hru na download servery typu rapidshare: Uložto.cz, Rapidshare.com

Peer-to-peer sítě

Obdobnou možností je u freeware her využití Peer-to-peer sítí. Download servery i P2P sítě mají jednu skvělou vlastnost – obsah (vaše hra) se šíří lavinovitě dál a čím déle se na sítích vyskytuje, tím více lidí jej šíří a uvidí. A i když je většinou počet downloadů zpočátku malý, long tail efekt činí tuto cestu velmi zajímavou. Long tail je statistické vyjádření distribuce čehokoli (např. produktů nebo klíčových slov) v čase, kdy většina celkového objemu distribuce je realizovaná sice v malém množství avšak po dlouhou dobu. V praxi to znamená, že sice stáhne hru týdně třeba jen 10-20 lidí, ale hra je stahována třeba i po dvou letech. 20 (lidí) x 52 (týdnů za rok) x 2 (2 roky) = 2080 dalších hráčů. Není to sice moc, ale hra je tak hraná i v době, kdy už ji i vy, jako autoři "vypustíte" jako projekt, který jste udělali "dávno".



Není to sice úplně fér, ale hře můžeme k úspěchu i trochu dopomoci. Vyhledávání funguje v drtivé většině případů pouze na shodě znaků. Proč publikovat hru jako „Freddyho_dobrodruzstvi“, když ji můžeme nahrát jako “Freddyho-dobrodruzstvi-ceska-super-hra-CZ-hororova-adventura“. Vidíte ten rozdíl? Druhý případ naleznou i lidé, kteří hledají: hra, super hra, adventura, horor, ceska hra, hra CZ…

Výše uvedený postup jde ještě doplnit o jméno autora nebo týmu. Pokud takto chytnete nového hráče a zaujmete jej, je vysoce pravděpodobné, že si zkusí vyhledat další počiny z vaší produkce. Také se nemusíte omezovat pouze na české pojmenování.

Se sebechválou buďte opatrní. Nic nenaštve víc, než když stáhnete něco, co se snaží tvářit jako něco čím ve skutečnosti není. Důrazně nedoporučuji „vylepšovat“ název nejčastěji hledanými slovy, zejména pak těmi z ranku 18+ (pakliže tam hra nezapadá).

Sociální sítě

Na P2P sítě navazují dnes tolik populární sociální sítě. Facebook, Twitter, YouTube. MySpace… dosaďte si dle libosti. Pokud trochu zaexperimentujete a využijete i zde trochu „marketingu“ a výše zmíněného popisu, je celkem slušná šance „ulovit“ pár desítek, stovek, i tisíců hráčů právě zde.

Herní servery

Je jich spousta. Liší se zaměřením, kvalitou, podporou domácích vývojářů, přístupem k věci. Tak či tak, je dobré dostat hru na co nejvíc z nich, fungují na stejném principu jako sofwartové servery, s tím, že mají cílené návštěvníky. Což je sice fajn, na druhou stranu náročnější „klientela“ si více vybírá. A zatímco příležitostného hráče utáhnete na zpracování, příběh nebo jen to, že je hra v češtině, aktivní hráč často nestahuje nic pod 80%. Hodnotu potřebného skóre si dosaďte dle chuti, potřeby a momentální dávky optimismu.

Diskuzní fóra

Dostat hru na diskuzní fóra je úspěch. Lidé jich většinou navštěvují několik a doporučí hru občas i jinde. Přestože je celkový podíl downloadů hry z fór jen výrazně malá část celkového objemu počtu stažení, jsou fóra neocenitelná v tom, že umožňují zpětnou vazbu v kvalitě, kterou nezískáte ani od testerů. Tester je z principu poznamenaný tím, že je tester- má nějaké návyky, metody, hrál už většinou větší množství her. Hráč, ať ten aktivní či příležitostný, je tak cenným zdrojem zkušeností a poznatků pro to, co udělat příště lépe.

Non-internet distribuční sítě

Distribuce na cover CD/DVD časopisů

Vytvoříte-li úspěšnou, revoluční nebo nějakým způsobem jinak zajímavou hru, je pravděpodobné, že se dřív či později objeví na CD/DVD příloze nějakého časopisu. To je většinou výhra. I v době stále silnějšího zastoupení výhradně elektronických médií, ta tištěná vycházejí v nákladech čítající se v desetitisících kusech. Většinou mají tato periodika alespoň nějaký podíl cílové skupiny, kterou lze označit jako „možný hráč“.

Zatímco do softwarových katalogů „vnutíte“ hru bez problémů i tam, kde probíhá lidská autorizace kvality, pochodit s žádostí o zařazení na CD/DVD u redakce papírového periodika vyžaduje obvykle aspoň malou dávku štěstí, osobní známost a nebo silně nadprůměrný titul.

Reklama v tisku

Ano, bude to znít možná divně, ale podat si inzerát je dnes otázka pár korun (mnohdy ani to ne). A pořád je překvapivě velká spousta lidí, kteří dávají tištěné inzerci přednost před vším ostatním. A vůbec se nemusí jednat o celostátní periodikum. Navíc i tištěné noviny jsou digitalizovány, harvestovány, archivovány,… jejich cesta mnohdy nekončí v zítřejším koši.

Reklama v reklamě

Čas od času se najde někdo, kdo za Vámi přijde se skvělou nabídkou na vytvoření reklamní hry. Honoráře jsou luxusní, podmínky skvělé, ovšem to většinou do chvíle, než má dojít k podpisu smlouvy případně k platbě. Pak se začne dotyčný kroutit a obvykle o něm už neslyšíte. Pokud tomu tak není a narazíte na seriózního člověka, většinou nebývá žádný problém dát si do reklamní hry reklamu na Váš web a ten už je zase zdrojem informací a místem downloadu dalších her.

Jak dál?

Ve společnosti probíhá spousta akcí, v rámci nichž lze ledacos vyrazit, vyzískat. Můžete zaujmou i tam, kde byste to absolutně nečekali. Někdy jen tak při řeči vhodně utroušená zmínka ve správné společnosti může být efektivnější než cílená reklama.

Další formy zpřístupnění jako je reklama v televizi, rozhlase, na bilboardech či citylightech je už přeci jen trochu sci-fi a pro běžného nadšence/amatéra prakticky nedosažitelná, ale nedosažitelná nerovná se zcela nemožná.

Zapomněl jsem na něco? Máte nějaký vlastní tip? Podělte se v komentářích.